10 C 167/2021-102 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 186 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že zjistila, že vozidlo [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], jehož vlastníkem i provozovatelem je žalovaný, nemělo v období ode dne 12. 11. 2018 do 8. 9. 2019, tj. po 301 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu. Veškeré argumenty žalovaného ohledně nepojistitelnosti vozidla pak žalobkyně nemůže brát v úvahu, neboť by muselo dojít k naplnění některé ze zákonných výjimek z povinnosti mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, k čemuž však nedošlo. Stejně tak nepostačuje sjednání všeobecného pojištění vlastníka vozidla. Žalobkyně vyzvala dne 23. 10. 2019 žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 26 186 Kč skládajícího se z příspěvku stanoveného součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby (86 Kč) pro daný druh vozidla počtem dní, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, žalobkyně má dále nárok na náhradu nákladů na uplatnění příspěvku v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání ve výši 300 Kč. 2. Žalobkyně se s ohledem na vše výše uvedené domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 186 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že předmětné vozidlo zakoupil bez pravidelné technické prohlídky a nejspíše po havárii. Při kontrole STK bylo zjištěno, že na vozidle nesouhlasí identifikátor a z toho důvodu nemůže být vozidlo provozované. Žalovaný ihned oslovil prodávajícího a chtěl odstoupit od koupě, ale prodávající slíbil, že dá vše do pořádku, což se doposud nestalo. Vozidlo je umístěno v servisu a není provozováno. Podle nálezu Ústavního soudu provozování znamená faktické užívání vozidla v rámci pozemních komunikací, přičemž vlastník vozidla má možnost prokázat, že vozidlo na pozemních komunikacích fakticky užívat nemohl. Kromě uvedeného má žalovaný sjednané pojištění z pojistky TREND SMT 09/99 – Standardní pojištění podnikatelských rizik, kde v podmínkách zvláštní části – pojištění odpovědnosti v čl. XI bod 3 a bod 4 vysvětleno, že pojištěné vozidlo je touto smlouvou pojištěno i na pojištění odpovědnosti za škodu. Vozidlo tak stojí na soukromém pozemku a je již jednou pojištěno. Vše uvedené již žalovaný opakovaně sděloval přímo žalobkyni v reakci na výzvy k úhradě pojistného. 4. Z uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby. 5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 6. V řízení byl listinnými důkazy prokázán tento skutkový stav: 7. Žalovaný je vlastníkem vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (prokázáno informací z registru silničních vozidel). 8. Vozidlo nemělo v období ode dne 12. 11. 2018 do 8. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (prokázáno nespornými tvrzeními účastníků). Pojistnými smlouvami [číslo] [číslo] uzavřenými mezi žalovaným a [právnická osoba] není povinné ručení vozidla kdyto (prokázáno zprávou pojišťovny [anonymizováno] ze dne 6. 10. 2021). Žalovaný byl vyzván k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně v celkové výši 26 186 Kč (prokázáno výzvami, upomínkami). Žalovaný byl o úhradu dlužné částky upomínán (prokázáno upomínkami, předžalobní upomínkou včetně podacího archu). 9. Z ostatních předložených důkazů, zejména z fotografií automobilu, odpovědní na výzvy žalobkyně a všeobecných pojistných podmínek, soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. 10. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (díle jen„ zákon o povinném ručení“). 12. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o povinném ručení, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 13. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Příspěvek se podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku 86 Kč). Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (podle ustanovení § 2a vyhlášky činí výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč). 14. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 26 186 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný neměl v období od 12. 11. 2018 do 8. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V souladu s výše uvedeným ustanovením § 4 zákona o povinném ručení je tak žalovaný povinen žalobkyni uhradit příspěvek za každý den porušení své povinnosti mít pojištění sjednáno. 15. Žalovaný namítal, že vozidlo není provozováno a je umístěno v servisu na soukromém pozemku. Odkazoval na rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle které pokud je relevantními důkazy prokázáno, že vozidlo nebylo v rozhodném období provozováno, nelze po jeho majiteli (provozovateli) vyžadovat úhradu příspěvku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1207/15 a nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2221/13). Rozhodnutí, na která žalovaný odkazoval, však již nejsou aktuální, neboť se vztahovala k ustanovení § 1 zákona o povinném ručení ve znění účinném do 31. 12. 2017. Od 1. 1. 2018 je shora citovaným ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona o povinném ručení stanovena povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla všechna vozidla zapsaná v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Je tedy nerozhodné, zda je vozidlo provozováno či nikoli. Cílem této novelizace bylo podle důvodové zprávy„ dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které bude nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti“. Účelem navrhované úpravy je také zjednodušení určení, zda je nebo není dána povinnost pojištění, a snaha předejít celé řadě soudních sporů (JANDOVÁ, Lucie, VOJTEK, Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, marg. č. 23). 16. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že vozidlo je pojištěno pojistnými smlouvami [číslo] které má uzavřen servis, ve kterém je vozidlo umístěno, k tomu soud uvádí, že se jedná o všeobecné pojištění podnikatelských rizik, na které nelze pohlížet jako na zákonem vyžadované povinné ručení. Ostatně sama pojišťovna k dotazu soudu sdělila, že uzavřeným pojištěním není povinné ručení kryto. Skutečnost, že na vozidle jsou rozdílné identifikátory, a proto je dle tvrzení žalovaného nepojistitelné, je v daném kontextu nerozhodná. 17. Soud tedy shrnuje, že vzhledem k tomu, že vozidlo žalovaného nemělo sjednáno povinné ručení ani nesplňovalo některou z výjimek z povinnosti mít sjednané pojištění, vznikla žalovanému povinnost hradit žalobkyni dle zákona o povinném ručení příspěvky nepojištěných, které v předmětném období od 12. 11. 2018 do 8. 9. 2019 činí 25 866 Kč (301 dní x 86 Kč), a náklady na vymáhání tohoto příspěvku ve výši 300 Kč, což neučinil. 18. Z všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. 19. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 21. O náhradě nákladů řízení