10 C 56/2021-55 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 11.1.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 177 240,51 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30.1.2019 uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo financování vozidla Škoda Superb. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr v celkové výši 673 269 Kč uhradit prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 17 714,55 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil smluvené měsíční splátky řádně a včas, byl v prodlení se splátkami od měsíce února 2020, odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 22.5.2020. Dne 26.8.2020 provedla žalobkyně finanční vypořádání smlouvy, na jehož základě byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 177 240,51 Kč ve lhůtě do 5.9.2020. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínky ze strany žalobkyně do dne podání žaloby neuhradil. Žalovaný nárok žalobkyně zcela neuznal. Uvedl, že podniká v oboru dopravy hotelových hostů již 12 let, po tuto dobu trvá spolupráce účastníků, která byla bezproblémová až do pandemie SARS-COV-2. V důsledku vyhlášení nouzového stavu dne 12.3.2020 bylo žalovanému de facto znemožněno podnikání, přičemž situace pokračuje dosud. Vozidla používaná žalovaným jsou téměř nepoužitelná pro další činnosti, např. pro rozvoz zásilek či jídla. Žalovaný se aktivně snažil situaci řešit mimosoudní cestou, bohužel žalobkyně veškeré jeho návrhy negovala. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. V řízení byl prokázán následující skutkový děj: Dne 30.1.2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo financování vozidla Škoda Superb, žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr v celkové výši 673 269 Kč uhradit prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 17 714,55 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 30.1.2019, obchodními podmínkami, splátkovým kalendářem). Vozidlo bylo předáno žalovanému dne 22.2.2019 (prokázáno protokolem o převzetí předmětu financování ze dne 22.2.2019). Dopisem ze dne 6.5.2020 odstoupila žalobkyně od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s hrazením plateb plynoucích ze smlouvy delším než jeden měsíc (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne 6.5.2020). Dne 26.8.2020 provedla žalobkyně finanční vypořádání smlouvy, v němž vyčíslila dluh žalovaného na částku 177 240,51 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě této částky ve lhůtě do 5.9.2020 (prokázáno finančním vypořádáním ze dne 26.8.2020 včetně průvodního dopisu). Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1.12.2020). Žalovaný navrhl splátkový kalendář na splátky 10 000 Kč za smlouvu od ledna 2021 (prokázáno e-mailovou komunikací účastníků). Po právní stránce posoudil soud věc jako smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Mezi účastníky nebylo sporné, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 30.1.2019 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 673 269 Kč, který měl žalovaný splácet měsíčními splátkami ve výši 17 714,55 Kč, což od února 2020 nečinil. Sporná nebyla ani výše dluhu stanovená žalobkyní na základě vypořádání smlouvy na částku 177 240,51 Kč. Procesní obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že byl historicky dobrým klientem žalobkyně, splátky přestal hradit v důsledku pandemie, kdy mu bylo znemožněno podnikání, a vzhledem situaci není schopen uhradit dluh z 11 smluv, které měl se žalobkyní uzavřeny. K tomu soud uvádí, že žalobkyně navrhla žalovanému v průběhu řízení uzavření smíru tak, že by měsíční splátky činily 5 000 Kč, toto však žalovaný odmítl, ač v předchozí komunikaci se žalobkyní navrhoval splátky ve výši 10 000 Kč měsíčně. Splátku ve výši 5 000 Kč měsíčně přitom soud považuje za velmi vstřícný krok žalobkyně, když výše původní splátka dle smlouvy o úvěru činila 17 714,55 Kč, tedy více než trojnásobek. Pro úplnost je třeba uvést, že žalovaný neuhradil splátku úvěru již za únor 2020, kdy dosud nouzový stav spojený s utlumením turistického ruchu nebyl. Soud proto konstatuje, že žalobní tvrzení byla zcela prokázána a ostatně nesporná, a proto žalobě jako důvodné vyhověl. Požadované příslušenství, tj. úrok z prodlení, pak bylo přiznáno dle ust. § 1970 občanského zákoníku. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., když žalovaný nakonec se žalobkyní navrženými splátkami ve výši 5 000 Kč měsíčně souhlasil. Soud proto rozhodl, že je žalovaný povinen uhradil dlužnou částku s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 5 000 Kč ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 8 863 Kč, které byly přiznány v prodloužené pariční lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku, též k souhlasnému návrhu obou účastníků (ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.).