15 C 34/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nevrácené peněžité zápůjčky. 2. Soud nařídil ve věci jednání na den 15. 9. 2021 a jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas obeslána. Zásilka určená do vlastních rukou obsahující žalobu, stejně jako zásilka určená do vlastních rukou obsahující předvolání k soudnímu jednání a poučení o následcích nedostavení se k jednání, byly žalované doručeny dle § 49 odst. 4 o. s. ř. K doručení zásilek došlo více než 10 dnů před datem prvého jednání, lhůta 10 dnů k přípravě tak byla zachována (ust. § 49 o. s. ř.). Žalovaná se přesto bez omluvy k prvému nařízenému jednání ve věci nedostavila a žalobce, který se dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. K omluvě zmocněnce žalované soud nemohl přihlédnout, neboť byla soudu doručena dne 21. 9. 2021, tedy až 6 dní po jednání. 3. Soud tedy podle § 153b odst. 1 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu, vzal za nesporná. 4. Při odůvodnění tohoto rozsudku pak soud postupoval dle § 157 odst. 3 o. s. ř. Po stránce právní soud věc posoudil jako zápůjčku ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). 5. Příslušenství ve smyslu § 1970 o. z. žalobce nepožadoval. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 060 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 3 060 Kč, k jehož zaplacení uložil soud žalobci povinnost ve výroku III. tohoto rozsudku, přičemž náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., žalobce výslovně nepožadoval. 8. O povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet soudu soudní poplatek ve výši 3 060 Kč rozhodl soud podle § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve spojení s Položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků.