21 C 17/2021-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15.10.2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl přihlášen do příslušné evidence jako držitel televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, když nezaplatil televizní poplatky za dobu od září 2019 do ledna 2020 (ve výši po 135 Kč měsíčně), a dluží tak žalobkyni částku 675 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, tuto však neuhradil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. Žalobkyně proto požaduje zaplacení celé dlužné částky včetně zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek, a to ve výši kapitalizované ke dni podání žaloby, tj. ve výši 60,29 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se nevyjádřil na výzvu soudu doručenou mu spolu s žalobou dne 14.12.2020, a má se proto za to, že s tímto postupem souhlasil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení prokázaný skutkový stav je ten, že žalobkyně žalovaného vyzvala k přihlášení poplatníka české televize (prokázáno výzvou ze dne 27.5.2019, poštovní dodejkou). Na základě této výzvy byl žalovaný následně zařazen do evidence plátců televizního poplatku od září 2019 (prokázáno sdělením o zařazení žalovaného do evidence plátců, potvrzením o přihlášení poplatníka z 28.8.2019). Žalovaný byl vyzván k zaplacení neuhrazených televizních poplatků ve výši po 135 Kč měsíčně za období od září 2019 do ledna 2020 (prokázáno výzvami k zaplacení z 15.3.2020, 27.5.2020, 15.7.2020). Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by tyto televizní poplatky zaplatil. 6. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“) jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Podle § 6 zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona je v tomto případě televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku, neboť čestným prohlášením na jemu doručenou písemnou výzvu žalobkyni neprohlásil opak. V důsledku toho mu dle shora citovaných ustanovení zákona vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, což však přes výzvy žalobkyně neučinil za období od září 2019 do ledna 2020. Tedy je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 675 Kč (5 x 135 Kč). Protože se nezaplacením televizních poplatků ocitl v prodlení s plněním peněžité částky, náleží žalobkyni též úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně je požaduje z jednotlivých dlužných plateb televizního poplatku vždy od prvého dne prodlení s každou touto platbou do dne podání žaloby, tj. pouze v kapitalizované výši 60,29 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.”) za dva úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby, dále ze dvou paušálních náhrad výdajů advokáta za dané úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále z 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 126 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. Lhůty k plnění byly určeny podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro jejich prodloužení.