24 C 212/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 3. 6. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 387,73 Kč spolu s příslušenstvím (složeným z kapitalizovaného úroku ve výši 726,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 387,73 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 8 531,27 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení) s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovaným dne 3. 8. 2019 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s veškerým příslušenstvím ve sjednané lhůtě prostřednictvím pravidelných 28 měsíčních splátek po 450 Kč, což však neučinil řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto od smlouvy odstoupil a pohledávku ke dni 24. 6. 2020 zesplatnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobce. Ke dni postoupení dluh žalovaného činil celkem částku 10 387,73 Kč a žalovaný jej neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobce. Žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky včetně příslušenství uvedeného výše. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 3. 8. 2019„ Smlouvu o půjčce [číslo]“, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s ujednaným příslušenstvím prostřednictvím pravidelných 28 měsíčních splátek po 465 Kč (do 25. 1. 2022), sjednaný úrok činil 19,90 % ročně (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] akceptace návrhu, sazebníku, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek). Právní předchůdce žalobce z důvodů dlouhodobého nesplácení uzavřenou smlouvu zesplatnil ke dni 24. 6. 2020 a žalovaného vyzval k okamžité úhradě dlužné částky po zesplatnění (zjištěno z výzvy ze dne 4. 6. 2020, podacího archu). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno, ke dni postoupení dlužná částka činila 11 114,38 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2021, podacího archu). Žalovaný byl k úhradě dlužné žalované částky vyzván (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021, podacího archu). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný v dohodnuté lhůtě a výši zavázal vrátit, což však neučinil. Žalobce má proto právo na zaplacení dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru, která byla z důvodu nesplácení zcela zesplatněna, ve výši 10 387,73 Kč včetně smluvních úroků (jak byly v části kapitalizovány), když k postoupení této pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobce došlo platně ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobce pak v řízení prokázal výši dlužné částky, jakož i právní titul jejího poskytnutí, žalovaný naopak v řízení výše uvedené skutečnosti nijak nesporoval, zejména ani netvrdil, že by danou smlouvu neuzavřel či že by dlužnou částku zaplatil. Soud proto žalobě zcela vyhověl včetně smluvního úroku a včetně úroků z prodlení v požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k ust. § 1970 o.z. (v části kapitalizovaných, jak je uvedeno výše) až do zaplacení. 6. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 2 452 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.