24 C 219/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 4. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 764 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovaným účastnickou smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky společnosti a na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, za což se žalovaný zavázal řádně hradit vyúčtování. Žalovaný však neuhradil žalobcem poskytnuté služby dle vyúčtování [číslo] splatné dne 4. 5. 2018 ve výši 588 Kč, dle vyúčtování [číslo] splatné dne 3. 4. 2018 ve výši 588 Kč a dle vyúčtování [číslo] splatné dne 6. 3. 2018 ve výši 588 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky ve výši 1 764 Kč včetně zákonných úroků z prodlení jdoucích ode dne následujícího po splatnosti každého z vyúčtování. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s ani žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřili. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba] [právnická osoba], [IČO]) uzavřel se žalovaným dne 19. 12. 2015 účastnickou smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky společnosti a v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, za což se žalovaný zavázal řádně hradit vyúčtování (zjištěno z účastnické smlouvy [číslo] všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] [právnická osoba]). Právní předchůdce žalobce vystavil žalovanému za takto poskytnuté služby vyúčtování ze dne 20. 4. 2018 splatné dne 4. 5. 2018, ze dne 20. 3. 2018 splatné dne 3. 4. 2018 a ze dne 20. 2. 2018 splatné dne 6. 3. 2018, v nichž žalovanému vyúčtoval poskytnuté služby ve výši po 588 Kč, tj. v celkové výši 1 764 Kč (prokázáno souhrnným přehledem služeb, vyúčtováním [číslo] [číslo] [číslo]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky). Žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení dlužných částek dle vyúčtování (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 24. 11. 2020, podacího archu). Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by dlužnou částku zaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož žalobce uzavřel s žalovaným v rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (dle zákona č. 127/2005 Sb.) inominátní smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému služby třetích stran, žalovaný však za to nezaplatil sjednanou cenu dle zaslaných vyúčtování v celkové výši 1 764 Kč. Žalovaný přitom uzavření smlouvy ani výši žalované částky plynoucí z vyúčtování nijak nesporoval. K postoupení pohledávky na žalobce přitom platně došlo ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z. Žalovaný se tedy dostal do prodlení se zaplacením žalované částky, a žalobce má proto kromě dlužné částky nárok i na požadované úroky z prodlení přiznané dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1970 o.z., ode dne následujícího po splatnosti každé z dlužných faktur. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.