24 C 302/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 7 760 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovanou dne 13. 3. 2018 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky. Součástí smlouvy byl také pronájem tří přijímacích zařízení, konkrétně zařízení [anonymizováno 11 slov] a [anonymizováno 5 slov]. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když neplatila sjednané vyúčtované ceny za poskytnuté služby, proto žalobce od smlouvy dne 18. 12. 2019 odstoupil a vyzval žalovanou k zaplacení vyčísleného nedoplatku a vrácení zapůjčených zařízení. Žalovaná však tři zapůjčená přijímací zařízení s jedinečným sériovým číslem nevrátila, přičemž dle ujednání stran jí tak vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši celkem 6 000 Kč (3 x 2 000 Kč za každé zařízení). Žalovaná je dále v prodlení s úhradou vyúčtování za pronájem daných zařízení a poplatku za odpojení v celkové výši 1 760 Kč. Právní předchůdce žalobce zanikl ke dni 1. 4. 2020 z důvodu fúze se žalobcem a pohledávka za žalovanou přešla na žalobce. Žalovaná přes předžalobní upomínku nezaplatila řádně vyúčtování žalobcem poskytovaných služeb elektronických komunikací a smluvní pokutu, tj. částku v celkové výši 7 760 Kč, proto se jejího zaplacení žalobce domáhá touto žalobou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce ani žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřili. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování elektronických komunikací, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalované i služby třetích osob; v rámci této smlouvy byla dále uzavřena smlouva o nájmu tam přesně identifikovaných přijímajících zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a žalovaná se za to zavázala hradit ceny využitých služeb a ceny pronájmu daných zařízení dle smlouvy, resp. dle zaslaných vyúčtování (zjištěno ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]). Pro případ řádného nevrácení zapůjčených zařízení byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení (zjištěno ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb, ceníku služeb). Převzetí každého ze tří zařízení stvrdila žalovaná na zakázkovém listu (zjištěno ze zakázkového listu ze dne 12. 3. 2018, ze dne 5. 6. 2018 a ze dne 5. 2. 2019). Právní předchůdce žalobce vystavil žalované za poskytnuté služby, resp. za zapůjčené zařízení, dle dané smlouvy vyúčtování v celkové výši 1 760 Kč (zjištěno z vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné žalované částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 14. 7. 2021, podacího archu). Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by žalovanou částku zaplatila. 6. Podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o. z., jež obsahovala prvky nájemní smlouvy dle § 2201 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a rovněž žalované poskytl k užívání tři zařízení specifikovaná v jednotlivých zakázkových listech. Žalovaná se zavázala za tyto služby platit cenu dle ceníku a zařízení řádně a včas vrátit po ukončení smlouvy, což však neučinila, právní předchůdce žalobce proto od smlouvy odstoupil, avšak žalovaná nevrátila řádně jí zapůjčená zařízení, a proto jí vznikla povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve smyslu ust. § 2048 o.z. v celkové výši 6 000 Kč (3 x 2 000 Kč), jakož i řádně vyúčtovanou dlužnou cenu za pronájem těchto tří zařízení a další ujednané poplatky v celkové výši 1 760 Kč. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná nezaplatila za sjednané a využité služby od žalobce celkovou částku 7 760 Kč. Žalovaná v řízení žádnou z těchto skutečností nesporovala a ani netvrdila, že by dlužnou částku zaplatila. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet zdejšího soudu doplatek soudního poplatku za žalobu soud rozhodl podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a), písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když výše doplatku plyne z položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, neboť soudní poplatek v dané věci činí 1 000 Kč, avšak žalobce dosud zaplatil pouze 400 Kč. 11. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 2 089 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.