24 C 335/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 9. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 734,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovaným dne 30. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky v konečné výši 6 734,36 Kč Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal ve sjednané lhůtě, tj. nejpozději do 25. 4. 2021, vrátit, což však neučinil řádně a na svůj dluh neplnil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky včetně zákonných úroků z prodlení od data následujícího po splatnosti dlužné pohledávky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně a žalovaný konkludentně. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 30. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky až do úvěrového limitu 80 000 Kč, vyčerpané finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit sjednaným způsobem (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30. 12. 2020, obchodních podmínek, standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaný byl povinen vyčerpané peněžní prostředky vrátit nejpozději do 25. 4. 2021 (zjištěno z platební informace právního předchůdce žalobce). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným z dané smlouvy o úvěru postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné žalované částky (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne 28. 5. 2021, podacího archu). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný v dohodnuté lhůtě a výši zavázal vrátit, což však neučinil. Žalobce přitom v řízení prokázal, že finanční prostředky žalovanému jeho právní předchůdce poskytl (v konečné vyčerpané dlužné výši 6 734,36 Kč), naopak žalovaný, aby se ubránil, musel by tvrdit a prokazovat, že úvěr včetně příslušenství uhradil, to však žalovaný neučinil, a soud proto žalobě vyhověl. K postoupení pohledávky na žalobce přitom platně došlo ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z. Požadované příslušenství, tj. úrok z prodlení, pak bylo přiznáno dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s přihlédnutím k ust. § 1970 o.z. ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. 7. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Při určení výše nákladů řízení přitom soud postupoval podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobce desítky žalobních návrhů na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). Dále soud postupoval podle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a podle § 160 odst. 1 o.s.ř.