24 C 363/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 8. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], reg. č. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným probíhalo kontraktační jednání o uzavření smlouvy o úvěru či půjčce prostřednictvím sítě internet, ale uzavření konkrétní smlouvy není žalobce s ohledem na nedostatek písemných podkladů schopen doložit. Právní předchůdce žalobce nicméně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 1 000 Kč a žalovaný se tak bezdůvodně obohatil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a ten dne [datum] na žalobce. Žalobce žalovaného k vrácení poskytnutých prostředků vyzval dne 21. 4. 2021. Žalobce se proto nyní domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 1 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ode dne následujícího po marném uplynutí poslední stanovené lhůty k plnění až do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] v písemné formě„ [anonymizováno] ([právnická osoba]) [anonymizováno]: [číslo]“, které obsahuje vlastnoruční podpis klienta – žalovaného, a jímž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 1 000 Kč převodem na účet, žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit nejpozději do 16. 7. 2016 (zjištěno z prohlášení [číslo] úvěrových podmínek). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč (zjištěno z výpisu účtu právního předchůdce žalobce). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a smlouvou ze dne [datum] na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 4. 2021). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 21. 4. 2021, podacího archu). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru (nazvané [anonymizována dvě slova]: [číslo]“, jehož podpis žalovaný v řízení nijak nesporoval) poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 16. 7. 2016, což však přes výzvu neučinil (jak v řízení rovněž nesporoval). Žalobce tak má právo na zaplacení částky 1 000 Kč, když k postoupení pohledávky z dané úvěrové smlouvy na žalobce platně došlo ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Požadované příslušenství, tj. úroky z prodlení, pak bylo přiznáno dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s přihlédnutím k ust. § 1970 o.z. 7. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Při určení výše nákladů řízení přitom soud postupoval podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobce desítky žalobních návrhů na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). Dále soud postupoval podle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a podle § 160 odst. 1 o.s.ř.