24 C 367/2021-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 20. 8. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 7 634 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 984 Kč prostřednictvím 52 pravidelných týdenních splátek po 192 Kč, což žalovaná nečinila řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 31. 10. 2006. Splatnost pohledávky byla stanovena na 22. 5. 2007. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce; ke dni postoupení činil dluh žalované částku celkem 16 018,42 Kč (sestávající z dlužné jistiny a souhrnného poplatku ve výši 7 634 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 384,42 Kč) a nebyl zaplacen ani přes předžalobní upomínku. Žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky dle výše uvedené uzavřené smlouvy včetně úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 984 Kč, prostřednictvím 52 pravidelných týdenních splátek po 192 Kč nejpozději do 22.5.2007 (zjištěno ze smlouvy o půjčce ze dne [datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy o půjčce (ve výši žalované jistiny včetně příslušenství) postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021). Žalovaná byla vyzvána k úhradě zbývající dlužné částky dle výše uvedené smlouvy o půjčce v žalované výši (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2021, podacího archu). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by celkovou dlužnou částku zaplatila. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanský zákoník (dále jen„ obč.zák.“), podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Na základě uzavřené smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem – prostřednictvím týdenních splátek ve sjednané výši, a to do 22.5.2007, což však neučinila, když celkem dosud nevrátila částku ve výši 7 634 Kč. Žalobce má proto právo na zaplacení této dlužné částky včetně úroků z prodlení. K postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o půjčce na žalobce přitom platně došlo ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014, občanského zákoníku, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobce tedy v řízení prokázal výši dlužné částky, jakož i právní titul jejího poskytnutí, žalovaná pak v řízení výše uvedené skutečnosti nijak nesporovala, zejména ani netvrdila, že by danou smlouvu neuzavřela či že by dlužnou částku zaplatila. Soud proto žalobě zcela vyhověl, když požadované příslušenství, tj. úroky z prodlení (v části kapitalizované) přiznal s ohledem na okamžik prodlení žalované od 23.5.2007 ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. s přihlédnutím k § 517 obč.zák., který stanoví, že výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Toto příslušenstvím přitom žalobce v části (od 23.5.2007 do 18.12.2020) kapitalizoval v částce 8 384,42 Kč, a dále je v zákonné výši požadoval od 19.12.2020 do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 8. Lhůty k plnění byly určeny podle § 160 odst. 1 o.s.ř.