24 C 399/2021-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 8. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek], která je na základě zřizovací listiny oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 25. 4. 2019 provedl žalobce odtah motorového vozidla s [registrační značka], jehož provozovatelem byl ke dni odtahu žalovaný, jak je uvedeno v protokolu o odtahu. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti stanoví příslušné nařízení [územní celek] v platném znění, přičemž v tomto případě činí 1 300 Kč, která představuje cenu za provedený odtah vozidla a následné služby parkoviště. Žalobce se pokusil o kontakt s žalovaným a vyzval ho k úhradě dlužné částky. Žalovaný však do dne podání žaloby neuhradil za parkovné ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasil a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobce jako příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem [územní celek] je mimo jiné oprávněn k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací (zjištěno ze zřizovací listiny). Dne 25. 4. 2019 byl žalobcem proveden odtah motorového vozidla s [registrační značka] zaznamenaný v protokolu o odtahu [číslo] jeho následné umístění na odtahový vůz a následné vrácení daného vozidla po odpadnutí důvodů odtahu s vyznačením důvodů dle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., přičemž jako provozovatel daného vozidla byl zjištěn žalovaný (zjištěno z protokolu o odtahu ze dne 25. 4. 2019). Za tento technický úkon žalobce požaduje částku 1 300 Kč, stanovenou příslušným nařízením [anonymizováno] [obec] a cenovým věstníkem (zjištěno z nařízení [anonymizováno] [obec] [číslo] cenového věstníku). Žalobce žalovaného k zaplacení nárokované částky vyzval (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 8. 6. 2021, dodejky). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by nárokovanou částku žalobci zaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dle něhož je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě (odst. 1) Bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel (odst. 2). 7. Dle výše uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že dne 25. 4. 2019 žalobce v souladu s § 19a výše citovaného zákona provedl dočasný odtah vozidla žalovaného, čímž žalovanému jako provozovateli vozidla vznikla povinnost uhradit cenu za tento technický úkon ve výši stanovené v nařízení [územní celek] [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ve výši 1 300 Kč. Žalobce tak v řízení prokázal, že provedl odtah vozidla žalovaného a z jakých zákonných důvodů a žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzval, naopak žalovaný, aby se ubránil, musel by tvrdit a prokazovat, že nárokovanou částku již uhradil, příp. že na jeho straně byly závažné důvody, které mu znemožnily jeho vozidlo včas odstranit, to však žalovaný neučinil, a soud proto žalobě vyhověl. Úroky z prodlení byly přiznány dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a 2 paušálních odměn nezastoupeného účastníka podle ust. § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu po 100 Kč za výzvu k úhradě a podání žaloby včetně jejího doplnění (když soud nepřiznal další odměnu za doplnění žaloby z 18.11.2021, když tento úkon neshledal jako ve věci účelným, neboť mohl být učiněn již jako součást žaloby, když jím žalobce pouze bez výzvy soudu rozvedl žalobní tvrzení), tj. celkem 600 Kč.