25 C 190/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 201,29 Kč s příslušenstvím z titulu smluv č. 57128379 a 57128426. Těmito smlouvami se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a pronájem zařízení a žalovaná se zavázala za tuto službu a pronájem platit ceny řádně vyúčtované dle všeobecných podmínek žalobkyně ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv porušila, když přestala za poskytnutý pronájem zařízení platit sjednanou cenu. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží 5 201,29 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za pohledávku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Z listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvy, kterými se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a pronájem zařízení a žalovaná se zavázala za tyto služby a pronájem platit sjednanou cenu (prokázáno účastnickými smlouvami ze dne 15. a 18. 4. 2019). Žalobkyně žalované pravidelně účtovala poskytnuté služby (zjištěno z vyúčtování č. 368913019, 373483119, 373823219 a 9319104309), žalovaná za pronájem zařízení nezaplatila celkem částku 201,29 Kč a částku 5 000 Kč jako smluvní pokutu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou). 4. Dle ust. § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 5. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o. z., s prvky smlouvy nájemní podle ust. § 2201 o. z., na základě které poskytovala žalované služby elektronických komunikací včetně pronájmu zařízení a pravidelně tyto služby prostřednictvím vyúčtování fakturovala. Žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila částku ve výši 5 201,29 Kč, což nijak nesporovala, soud ji proto uložil povinnost tento dluh uhradit. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč soud rozhodl dle ust. § 3 výše citovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná uplatnila pohledávky ze čtyř vyúčtování, proto má nárok na náhradu nákladů každé pohledávky. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 201,29 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.