25 C 242/2019-272 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro hl. m. Prahu (dále jen správní orgán) rozhodnutím ze dne [datum], uvedeným ve výroku I., rozhodl podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě) a podle zákona č. 243/1992 Sb. o tom, že oprávněné osoby, kterými jsou žalobci, nejsou vlastníky pozemků dle pozemkového katastru (dále jen PK) parc. [číslo] část, parc. [číslo] hospodářské stavení [adresa], parc. [číslo] zapsaných dosud u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, pro obec Praha, katastrální území Smíchov (dále jen předmětné pozemky). 2. Žalobci se žalobou podanou k soudu dne [datum] podle ust. § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), domáhali nahrazení uvedeného rozhodnutí správního orgánu tak, že jsou vlastníky předmětných pozemků, a to každý z nich v rozsahu id. 2/75. Tvrdili, že byli tímto rozhodnutím dotčeni na svých vlastnických právech k pozemkům, jejichž vydání se v předcházejícím řízení domáhali, kdy správní orgán sice dospěl ke správnému závěru, že žalobci jsou ve vztahu k pozemkům osobami oprávněnými a jsou tak splněny podmínky stanovené zákonem č. 229/1991 Sb., avšak vyslovil nesprávný závěr, že uvedené pozemky nelze vydat. A to jednak proto, že byly převedeny povinnou osobou (ve velké většině přímo tímto správním orgánem, respektive jeho právním předchůdcem Pozemkovým fondem ČR) na třetí osoby, částečně jiné oprávněné osoby coby spoluvlastníky předmětných nemovitostí a částečně na jiné subjekty. Správní orgán sám i další osoby povinné tak, přestože byl žalobci řádně a včas uplatněn nárok na vydání ideálního spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích, tyto pozemky po uplatnění nároku žalobců převedly na ostatní restituenty, o jejichž nároku k těmto pozemkům již bylo rozhodnuto, nebo další subjekty, aniž respektovaly uplatněný nárok žalobců, resp. blokační ustanovení zákona o půdě, kdy s pozemky, na které byl uplatněn restituční nárok, nelze osobou povinnou nijak nakládat do pravomocného rozhodnutí o takovémto nároku oprávněných osob. Zákon o půdě přitom jednoznačně zakazuje nakládání s pozemky, na které byl restituční nárok uplatněn, v opačném případě se jedná o absolutně neplatné právní úkony. Není pak podstatné, kdo a kdy pochybil, nebo zda mohl a měl vědět, tedy není na místě zkoumat dobrou víru povinných osob nebo třetích osob, které pozemky, resp. spoluvlastnické podíly nabyly, ale jen tyto převody považovat za nulitní. Uvedené blokační ustanovení navíc porušil jako osoba povinná právě správní orgán, který o těchto nárocích rozhodoval. Tento orgán přitom musel vědět o uplatněném nároku žalobců, přesto jim pozemky nevydal, převedl je na třetí osoby a o nároku žalobců nerozhodl dalších 19 let. Pokud Hlavní město Praha argumentovalo pro nevydání pozemků tím, že absentuje působnost zákona o půdě nebo jde o zastavěné pozemky (tvrzení o jakémsi veřejném statku, součásti městské zástavby nebo městské zeleně), je zjevné, že v době odnětí se jednalo o pozemky zemědělské spadající do zemědělského půdního fondu, které patřily k rozsáhlému areálu zemědělského statku [anonymizováno] a je tedy dána působnost zákona o půdě, přičemž v daném případě není dán jakýkoliv důvod nevydání těchto pozemků, ostatně takovéto důvody nevydání pozemků zákon o půdě vůbec nezná. To, že byly tyto pozemky v jejich spoluvlastnických podílech v minulosti vydány dalším oprávněným osobám, potvrzuje skutečnost, že k datu účinnosti zákona o půdě, stejně jako v době uplatnění nároku žalobců u povinných osob, se jednalo o nezastavěné zemědělské pozemky. Bylo by absurdní, aby vůči jedné skupině oprávněných osob vůči stejným pozemkům překážky dány nebyly, ale vůči žalobcům jako dalším oprávněným osobám překážky pro vydání jsou. Pokud jde o argumentaci zastavěnosti části pozemků veřejnou komunikací, jedná se o zastavěnost jen u několika pozemků v minimálním rozsahu (takové části zastavěných pozemků lze geometrickým plánem oddělit). Po doplnění dokazování právě o znalecký posudek obsahující oddělovací geometrický plán žalobci uvedli, že z žádného důkazu nebylo prokázáno, že by komunikace, které se nacházejí na části předmětných pozemků, vznikly před účinností zákona o půdě. 3. [územní celek], které je povinnou osobou ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] uvedlo, že se v prvé řadě jedná o pozemky zastavěné ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Tyto pozemky přešly na stát ve 40. letech minulého století a byly na nich postaveny komunikace a zřízena veřejná zeleň. Pozemky se tedy staly součástí veřejného statku, žalobci tak nemohou plně realizovat své vlastnické právo a užívat je způsobem odpovídajícím účelu restitucí. 4. [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“, který je povinnou osobou ve vztahu k pozemku parc. [číslo] nebyl (a ani jeho právní předchůdce) v rozhodné době vlastníkem žádné parcely označené v žalobě – ani mu ohledně předmětných parcel nesvědčilo právo hospodaření s majetkem státu (nedržel v rozhodné době předmětné nemovité věci) – a takové právo mu nesvědčí ani k datu podání žaloby. Správní orgán zjistil, že předmětné pozemky byly restituovány, příp. jsou zastavěné, což je překážkou jejich vydání. Tento účastník tak namítl nedostatek své pasivní legitimace v řízení. 5. [název žalované] (dále jen [anonymizováno]), která je povinnou osobou ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] ([číslo], [číslo], [číslo]), byla příslušná s uvedenými pozemky hospodařit, rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum], bylo určeno, že vlastníky pozemků dle KN jsou v tomto rozhodnutí uvedení oprávnění, kteří vyzvali tuto povinnou osobu k uzavření dohody o vydání věci v roce 1992. Žalobci mezi těmito oprávněnými osobami nebyli. Po právní moci předmětného rozhodnutí, dle něhož bylo vloženo do katastru nemovitostí vlastnické právo v tomto rozhodnutí uvedených oprávněných, zůstal ve vlastnictví státu podíl v rozsahu [číslo] k celku těchto pozemků, což zjistila [anonymizováno] později, když se na ní v roce 2007 obrátila společnost [právnická osoba] s nabídkou, že tento podíl od státu odkoupí, když již vlastní zbývající část předmětných nemovitostí ([číslo] k celku). Vzhledem k tomu, že žalobci, nevyzvali [anonymizováno] k uzavření dohody o vydání nemovitostí, obrátila se [anonymizováno] dne [datum] na Ministerstvo zemědělství - Pozemkový úřad Praha, se žádostí o sdělení, zda na podíl v rozsahu [číslo] k předmětným nemovitostem byl uplatněn restituční nárok. Pozemkový úřad Praha dopisem ze dne [datum] sdělil, že předmětem restitučního řízení je pouze podíl v rozsahu [číslo] - tj. podíl, který již stát nevlastnil. Na základě této skutečnosti uzavřela [anonymizováno] se souhlasem svého zřizovatele Ministerstva životního prostředí, dne [datum] kupní smlouvu, dle níž se stala vlastníkem podílu v rozsahu [číslo] shora jmenovaná společnost. Tyto nemovitosti byly poté převedeny na další osoby, a to jako součást bytových jednotek, resp. podíl na pozemcích náležející bytovým jednotkám. V současné době již nelze zpochybnit vlastnické právo jednotlivých spoluvlastníků, kteří nabyli vlastnické právo jako podíl na pozemcích, náležející k bytové jednotce, v dobré víře od předchozího majitele. Ten je rovněž nabyl v dobré víře od [anonymizováno], který předmětné pozemky v rozsahu [číslo] prodal rovněž v dobré víře, že tento podíl není zatížen restitučním nárokem, a to mnoho let po uplynutí lhůty k uplatnění restitučního nároku. Jak současní majitelé, tak jejich právní předchůdce legitimně užívali a užívají předmětné pozemky jako vlastníci, v důvěře ve veřejnoprávní evidenci, za jejíž správnost odpovídá stát. Dle názoru [anonymizováno] vydrželi stávající vlastníci vlastnické právo k podílu v rozsahu [číslo], neboť jej užívají více než 10 let v dobré víře, že jsou legitimními vlastníky (spolu s jejich právním předchůdcem). Nahrazením rozhodnutí správního orgánu v rozsahu [číslo] předmětných nemovitostí tak, jak je navrhováno v žalobě, by byla způsobena křivda stávajícím vlastníkům, přičemž délka trvání restitučního řízení nemůže jít k jejich tíži. [anonymizováno] také z opatrnosti namítla promlčení majetkového nároku původní vlastnice předmětných nemovitostí. 6. Státní pozemkový úřad jako správní orgán, jehož rozhodnutí je soudem přezkoumáváno, se v souladu s ust. § 250c odst. 2 o. s. ř. k žalobě vyjádřil tak, že ji navrhl zamítnout, když setrval na závěru svého rozhodnutí, že u pozemků existují zákonné důvody pro jejich nevydání a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Rozhodnutím sp. zn. PÚ [číslo] nebyly vydány pozemky uvedené ve výroku rozhodnutí, neboť byly vydány v podílu [číslo] restituentům, kteří uplatnili restituční žádost PÚ [číslo]. Podíl [číslo] pozemků parc. [číslo] s [adresa] a parc. [číslo] byl převeden restituentům Pozemkovým fondem ČR smlouvou [číslo] [spisová značka]. Právní účinky vkladu v katastru nemovitostí vznikl