25 C 389/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalované žalobou podanou k soudu dne 13. 9. 2021 zaplacení částky 7 496,58 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že poskytla žalované na základě smlouvy o nájmu a poskytování služeb pronájem zařízení [anonymizována čtyři slova] a související služby, žalovaná se zavázala platit sjednanou cenu do dne splatnosti vystavených faktur. Byly vystaveny faktury na částky 1 407,23 Kč, 1 604,46 Kč, 1 404,81 Kč, 1 453,21 Kč, 1 286,23 Kč a 1 387,87 Kč, žalovaná plnila pouze na prvou z nich, proto z ní zbývá k úhradě částka 360 Kč. 2. Podáním ze dne 18. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět do částky 7 496,58 Kč, trvala na zaplacení příslušenství uvedeného v žalobě za dobu do 29. 9. 2021, kdy žalovaná žalovanou jistinu zaplatila. Soud proto řízení podle ust. § 96 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v této části zastavil. 3. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který blíže nezdůvodnila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Proto soud jednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. 4. S ohledem na nesporovaná tvrzení stran soud na základě listinných důkazů dospěl ke skutkovému zjištění, že žalovaná si u žalobkyně objednala poskytnutí služeb spočívajících v poskytnutí zařízení [anonymizována čtyři slova] včetně [anonymizováno] a souvisejících služeb, zavázala se přitom platit žalobkyni za poskytnuté služby na základě vystavených faktur. Faktury v celkové částce 7 496,58 Kč nezaplatila (zaplatila v plném rozsahu až po podání žaloby), a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 5. Podle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely nájemní smlouvu dle ust. § 2201 a násl. o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované výše specifikované zboží a k němu přináležející služby a žalovaná se zavázala platit sjednané částky dle vystavených faktur. Žalovaná nezaplatila žalobkyni celkem 6 faktur k datu jejich splatnosti, což v průběhu sporu nijak nesporovala. Protože tak učinila až dne 29. 9. 2021, soud jí uložil povinnost zaplatit příslušenství z jednotlivých dlužných faktur podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše a splatnost dlužných částek vyplývá z faktur uvedených ve výroku rozsudku. 7. O nákladech spojených s uplatněním pohledávky bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když na ně žalobkyni vznikl jednoznačný nárok, neboť jde o vzájemný závazek podnikatelů a v takovém případě činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a contrario, kdy žalovaná zaplatila jistinu dlužné částky až po podání žaloby a ve zbývajícím rozsahu procesně úspěšné žalobkyni tak byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 1 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) – návrh ve věci samé, výzva k plnění a částečné zpětvzetí a písm. g) – účast u jednání, když jejich výše je dána ust. § 8 odst. 1 vyhlášky a dále 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 11 290 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).