26 C 379/2021-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 13. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 790 Kč s tím, že dne [datum] uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v plné výši dne 5. 1. 2021. Podle článku 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2% za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do dne úplného splacení. V daném případě jde o částku 60 Kč denně. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Výše poplatku tedy činí 840 Kč. Žalovaná uhradila částku ve výši 50 Kč. Celková výše dlužné částky po započtení této částky činí 3 790 Kč. Žalovaná ničeho dalšího neuhradila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2021. 2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili, soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 3 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2% za každý den čerpání úvěru do dne 5. 1. 2021. Na účet žalované žalobkyně zaslala dne 23. 12. 2020 částku 3 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 15. 3. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 15. 3. 2021). 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.). 5. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se touto smlouvou zavázala zaplatit žalobkyni rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2% za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do dne úplného splacení. V daném případě jde o částku 60 Kč denně. Celkem jde o částku 840 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 50 Kč a žalobkyně tedy požaduje zaplacení částky ve výši 3790 Kč. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O příslušenství dlužné částky bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a/ uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).