28 C 321/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 507,22 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2018, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatkem ve výši 9 507,22 Kč, a to nejpozději do 7. 12. 2019. Žalovaný provedl svou registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobce [webová adresa], kde mu byl založen uživatelský účet, jehož prostřednictvím požádal o poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 24 507,22 Kč sestávající z jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 9 507,22 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoli byl opakovaně upomínán. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do 7. 12. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Peněžité prostředky byly zaslány na účet žalovaného dne 7. 12. 2018 (zjištěno z potvrzení o platbě). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovaným postoupila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovaný jistinu úvěru společně s poplatkem nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z upomínky). 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.). Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 7. 12. 2018 distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 705,22 Kč nejpozději do 7. 12. 2019. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku poskytla, když mu ji ještě dne 7. 12. 2018 zaslala na jeho bankovní účet specifikovaný ve smlouvě o úvěru, žalovaný poskytnutý úvěr se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí ve lhůtě splatnosti nevrátil a ocitl se tak v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z., v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru (kapitalizovaný úrok z úvěru), nýbrž ve smyslu ustanovení. § 1970 o. z., i pokud jde o zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím dosud nesplnil, ačkoliv byl o úhradu žalobkyní upomenut, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 981 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). 8. Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 433 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.