28 C 418/2020-24 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 310 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 1 18. 6. 2015, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, a to [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 1000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatkem ve výši 310 Kč, a to do 8. 7. 2015. Žalovaný provedl svou registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobce [anonymizováno], kde mu byl založen uživatelský účet, jehož prostřednictvím požádal o poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 4 310 Kč sestávající z jistiny ve výši 1 000 Kč, poplatku ve výši 310 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 1 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 8. 7. 2015 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 310 Kč. Pro případ, že nesplatí žalovaný úvěr řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Peněžité prostředky byly zaslány na účet žalovaného dne 18. 6. 2015 (zjištěno z výpisu z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovaným postoupila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovaný jistinu úvěru společně s poplatkem nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z upomínky). 4. Podle 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.). Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 18. 6. 2015 distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 310 Kč nejpozději do 8. 7. 2018. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku poskytla, když mu ji ještě dne 18. 6. 2015 zaslala na jeho bankovní účet specifikovaný ve smlouvě o úvěru, žalovaný poskytnutý úvěr se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí ve lhůtě splatnosti nevrátil a ocitl se tak v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z., v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru (kapitalizovaný úrok z úvěru), nýbrž ve smyslu ustanovení. § 1970 o. z., i pokud jde o zákonný úrok z prodlení a ve smyslu ustanovení § 2048 o. z., smluvní pokutu. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím dosud nesplnil, ačkoliv byl o úhradu žalobkyní upomenut, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). 9. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.