31 C 389/2017-215 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobci se žalobou domáhali vrácení daru a určení, že jsou v režimu společného jmění manželů spoluvlastníky nemovitostí ve výši podílu ½ pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], vedených u [anonymizováno 6 slov] (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobci jsou rodiči bývalé manželky žalovaného, když 1/2 předmětných nemovitostí převedli na žalovaného darovací smlouvou ze dne 18. 12. 2008. Žalovaný je bývalým manželem dcery žalobců [jméno], se kterou dne 3. 8. 2007 uzavřel manželství, které bylo zdejším soudem rozvedeno rozsudkem čj. [číslo jednací] ze dne 27. 2. 2018. Druhým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je dcera žalobců [jméno] [příjmení]. Žalobci měli za to, že manželství jejich dcery se žalovaným je bezproblémovým, neboť dcera neshody a problémy v manželském životě před nimi skrývala a manželství formálně vyhlíželo jako normálně se vyvíjející a funkční až do začátku roku 2017. Počátkem roku 2017 byli žalobci jejich dcerou informováni o problémech společného soužití se žalovaným, přičemž v tomto období došlo ze strany dcery ke sdělení, že tato byla po celou dobu soužití se žalovaným vystavena jeho dominanci projevující se psychickým násilím a tím, že dcera žalovaných se s poruchami vyvolanými právě psychickým násilím dlouhodobě léčí a že u ní byl zjištěn syndrom týrané osoby. V polovině dubna 2017 žalobce opustil společnou domácnost, našel si novou přítelkyni, po odchodu ze společné domácnosti, se několikrát hanlivě vyjádřil o žalobci [celé jméno žalobce] jako o ubožákovi. Při náhodných setkáních žalobců se žalovaným, vždy na adrese [adresa žalovaného], dochází k nevhodnému chování žalovaného vůči žalobcům, kdy žalovaný je ani nepozdraví. Pokud žalobkyně v rámci návštěvy dcery, na téže adrese, v období od poloviny dubna 2017 do současné doby, upozornila žalovaného na nevhodné chování žalovaného vůči dceři, tak jí žalovaný několikrát sdělil, že s ní se bavit nebude a ať ho vůbec neoslovuje. Dne 7. 12. 2017 proběhl incident, kdy se žalovaný dožadoval přístupu do bytu, užívaného výlučně dcerou žalobců [jméno] [příjmení], přičemž tato mu sdělila, že si výslovně nepřeje, aby do bytu vůbec vstupoval. Následně právní zástupce žalobců zaslal emailový přípis právní zástupkyni žalovaného, ve kterém sděluje důvody, pro které nemůže žalovaný vstupovat do bytu dcery žalobců. I přes toto sdělení se žalovaný pokusil o vstup do bytu a vyvolal incident za účasti policie. Takovéto jednání žalovaného, ať již vůči dceři žalobců, ale i vůči žalobcům samotným, je hrubě neuctivé naplňující znaky hrubého porušení dobrých mravů stran žalovaného. Žalobci proto písemně požádali žalovaného o vrácení daru dne 7. 12. 2017 pro nevděk, žalovaný výzvu k vrácení daru odmítl převzít a převzetí potvrdit, proto mu byla zaslána poštou. Žalobci tvrdili, že žalovaný nerespektuje výzvu k vrácení daru, ani klidné užívání nemovitosti v souladu s přáním žalobců, má zájem toliko škodit a znepříjemňovat užívání nemovitosti bývalé manželce. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odvolání daru, když žalobci požadují vrácení daru podle ustanovení § 2072 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., vzhledem k tomu, že v chování žalovaného spatřují nevděk vůči nim a rovněž vůči jejich dceři [jméno] [příjmení], bývalé manželce žalovaného, i když v žalobě připouští, že právní vztahy se řídí„ starým občanským zákoníkem.“ V žalobě a v doplnění žaloby ze dne 22. 10. 2018 je vymezeno nevhodné chování, kterého se měl žalovaný dopustit vůči žalobcům při incidentu ze dne 7. 12. 2017, údajného vyjádření žalovaného o žalobci [celé jméno žalobce], že je ubožák a sdělení žalovaného žalobkyni, že se s ní nebude bavit, či že ji nepozdraví nebo že jí žádal, ať ho neoslovuje. V doplnění žaloby je pak uváděno údajné fyzické napadení dcery žalovaných, paní [jméno] [příjmení], ke kterému mělo dojít dne 14. 1. 2017, časově blíže neurčeného údajného psychického týraní jejich dcery a vulgárního slovního napadání jejich dcery v rozmezí od 22. 10. 2017 do 22. 10. 2018. Dále měl údajně žalovaný shodit ze schodů dne 18. 9. 2018 přítele [jméno] [příjmení]. Žalovaný tvrdil, že se nikdy nechoval k žalobcům, či jejich dceři [jméno], své bývalé manželce tak, že by tím hrubě porušoval dobré mravy. Naopak, poté co žalovaný oznámil jeho bývalé manželce, že se chce rozvést, byli to žalobci a jejich dcera [jméno] [příjmení], kdo se snažili žalovaného vyprovokovat a vyvolával spory, i když ve vztazích mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou [jméno] [příjmení] byla ohledně užívání nemovitostí uzavřena dohoda, kterou oba dodržují a ke konfliktům již nedochází. Pokud jde o údajné napadení přítele [jméno] [příjmení], ke kterému mělo dojít dne 18. 9. 2018, tak je zcela bezpředmětné se touto okolností zabývat, protože nesplňuje podmínky pro žádost o vrácení daru, kterého je možno se domáhat pouze v případě, že se obdarovaný chová k dárci nebo členům rodiny tak, že tím porušuje dobré mravy, a to platí jak pro ustanovení § 630 zák. č. 40/1964, Sb., tak pro ustanovení § 2072 zák. č. 89/1964 Sb. Pokud o nějaké porušení dobrých mravů či nevděk, kterého se žalovaný měl dopustit vůči žalobci [celé jméno žalobce], tak je jen vágně uvedeno, že ho měl v blíže neurčeném čase nazvat ubožákem. Žalobce k tomu nedoložil žádný důkaz. Žalovaný si toho není vědom a toto popírá. Navíc tento výraz nelze pokládat až za tak hanlivý, že by šlo o závažné hrubé porušení dobrých mravů, které by naplňovalo intenzitu hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák. Pokud jde o porušení dobrých mravů či nevděk, kterého se žalovaný měl dopustit vůči žalobkyni [celé jméno žalobkyně], tak je jen uvedeno, že se ho měl v blíže neurčeném čase dopustit tím, že žalovanou nepozdravil a sdělil jí, že se s ní nebude bavit. Pravda je taková, že žalobkyni žalovaný od května 2017 neviděl, kromě incidentu ze dne 7. 12. 2017. Žalobkyně žádný důkaz na podporu svého tvrzení ani nepředložila. S největší pravděpodobností jde o její subjektivní pocit, který nemůže být automatickým důvodem k odvolání daru. Pokud jde o incident ze dne 7. 12. 2017, kdy žalovanému měla být doručována výzva k vrácení daru a měl se domáhat vstupu do shora uvedených nemovitostí, tak tento zinscenovali žalobci spolu s jejich dcerami [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], jelikož věděli, že tam žalovaný půjde předat své nemocné dceři opravený telefon. V této době byly nemovitosti prokazatelně jeho vlastnictvím a ke vstupu mu bylo bráněno neoprávněně. Žalobci neměli k nemovitostem žádné vlastnické ani jiné odvozené právo. Policii ČR k incidentu 7. 12. 2017 zavolal žalovaný, a to z důvodu, aby nebyl osočen z případného fyzického napadení žalobců, resp. jejich dcery [jméno] [příjmení]. Pokud žalobci tvrdí, že žalovaný dne 14. 1. 2017 fyzicky napadl jejich dceru, kdy tato skutečnost jim měla být sdělena až v létě 2018, proč tak bývalá manželka žalovaného učinila až s téměř dvouletým odstupem, žalobci v řízení nevysvětlili, když v této době se již se žalovaným jejich dcera nestýkala a její manželství bylo rozvedeno. Dcera žalobců [jméno] [příjmení] navštěvovala několik psychoterapeutů a psychologů, proto je s podivem, že se žádnému z nich s fyzickým napadením ze strany bývalého manžela nesvěřila. Žalovaný je toho názoru, že tak učinila až v doplnění žaloby ze msty za rozvod, který inicioval žalovaný, což je i příčinou tohoto řízení o vrácení daru. K tvrzení žalobců, že žalovaný vystavoval jejich dceru psychickému násilí a že u ní byl zjištěn syndrom týrané osoby, která opírají o lékařské zprávy psychiatričky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], klinické psycholožky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a o lékařskou zprávu klinického psychologa [anonymizováno] [jméno] [příjmení], žalovaný namítal, že ani jeden ze zmiňovaných odborníků se o zjištění syndromu týrané osoby nezmiňuje, zprávy vyhotovili na žádost [jméno] [příjmení] a výhradně na základě jí podaných informací. Za zmínku stojí, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v jeho zprávě uvádí, že bez vyšetření manžela klientky nemůže zodpovědně odpovědět na otázku, zda její psychické problémy lze spojit s žitím s manželem. Neméně zajímavým je důvod návštěvy [jméno] [příjmení] u [anonymizováno] [příjmení], který na str. 10 (vyšetření [jméno] [příjmení] dne 18. 7. 2017) uvádí, že„ … [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] by měl rád vyjádření, že pacientka trpí syndromem týrané osoby…“ Podle zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 9. 2014 se [jméno] [příjmení] léčila u ní od roku 2004, tj. před uzavřením sňatku se žalovaným, a byla jí diagnostikována atypická mentální bulimie. V této zprávě je popsán vzájemný vztah žalobkyně s bývalou manželkou žalovaného, která matku charakterizuje jako odtažitou a emočně chladnou. Žalovaný rovněž namítal, že i v dalších obdobích za trvání manželství, dcera ža