42 C 22/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 22.10.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 180 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 3.2.2018 a 1.11.2018 využil u žalobkyně lékařskou pohotovostní službu. Za využití této lékařské pohotovostní služby vznikla žalovanému povinnost uhradit regulační poplatek ve výši stanovené § 16a zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně lékařskou pohotovostní službu žalovanému vyúčtovala daňovým dokladem [číslo] splatným dne 11.2.2018, ve výši 90 Kč a daňovým dokladem [číslo] splatným dne 9.11.2018, ve výši 90 Kč. Žalovaný uvedený dluh písemně uznal uznáním dluhu ze dne 3.2.2018 a 1.11.2018. Žalovaný dlužnou částku v celkové výši 180 Kč žalobkyni přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a o.s.ř. usnesením zdejšího soudu č.j. EPR 274114/2020-13 vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný dne 3.2.2018 a 1.11.2018 využil u žalobkyně lékařskou pohotovostní službu, za což mu žalobkyně dne 3.2.2018 vystavila daňový doklad [číslo] znějící na částku 90 Kč, s datem splatnosti 11.2.2018 a dne 1.11.2018 daňový doklad [číslo] znějící na částku 90 Kč, s datem splatnosti 9.11.2018 (prokázáno daňovými doklady) Dlužné částky žalovaný co do důvodu a výše uznal. (prokázáno uznáním dluhu ze dne 3.2.2018 a 1.11.2018) Žalobkyně žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 180 Kč vyzvala. (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 18.6.2018 a 13.2.2019, podacími archy) 7. Po právní stránce soud projednávanou věc posoudil podle ust. 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, přesto celkovou dlužnou částku ve výši 180 Kč žalobkyni nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku a je proto povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úroky z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 8. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.