5 C 273/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl v letech [rok] a [rok] vlastníkem jednotky [číslo] nacházející se ve stavbě [adresa] - bytový dům, stojící na pozemku p. [číslo] vše zapsáno v [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí vedeným [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, které spravuje dům a pozemky tvořící s ním funkční celek. Žalovaný dluží žalobci nedoplatek z vyúčtování za služby za rok [rok] ve výši 12 432 Kč, který je žalovaný povinen hradit (dle ustanovení § 1181 odst. 2 občanského zákoníku, ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., a čl. XIX odst. 12 stanov žalobce) jako vlastník jednotky. Vyúčtování ze dne [datum] došlo žalovanému dne [datum], splatné bylo [datum]. Žalovaný dále dluží žalobci nedoplatek z vyúčtování za služby za rok [rok] ve výši 1 472,18 Kč, který je žalovaný povinen hradit (podle ustanovení § 1181 odst. 2 občanského zákoníku, ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., a čl. XIX odst. 12 stanov žalobce) jako vlastník jednotky. Vyúčtování ze dne [datum] došlo žalovanému dne [datum], splatné bylo [datum]. K úhradě dluhu vyzval žalobce žalovaného výzvou k úhradě dluhu na platbách souvisejících s užíváním jednotky ze dne [datum]. Na výzvu žalovaný nijak nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalovanému jako vlastníkovi bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa], podle kterých byl žalovaný povinen uhradit nedoplatky za služby spojené s užíváním předmětné bytové jednotky ve výši 12 432 Kč a 1 472,18 Kč, celkem tedy 13 904,18 Kč (prokázáno jednotlivými vyúčtováními). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] včetně podacího lístku). 4. Podle § 1181 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. 5. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný jako vlastník předmětné bytové jednotky byl podle § 1181 o. z., povinen uhradit žalobci vyúčtovanou částku za plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby), což doposud neučinil a dostal se tak do prodlení (§ 1968 o. z.). Proto vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na shora uvedené soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 tak, že přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 8 114,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří mimosmluvní odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) sestávající z částky 1 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 1 660 Kč za výzvu k plnění se základním právním a skutkovým rozborem podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 1 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 880 Kč ve výši 1 234,80 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.