11 C 20/2022-66 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných původně zaplacení částky 32 803 Kč Kč (původně 83 068 Kč) s tvrzením, že žalovaným v souvislosti s vlastnictvím bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa žalovaného a žalovaného], vznikl nedoplatek na zálohách na plnění spojená s užíváním bytu, přičemž měsíční předpis činí v období od 1. 7. 2020 částku 7 514 Kč. Žalovaní nezaplatili tyto částky za měsíce od ledna 2021 do prosince 2021 (za měsíc červenec 2021 žalovaní zaplatili 7 000 Kč, proto se jedná za tento měsíc pouze o dlužnou částku 514 Kč). Celkem se jedná o dluh ve výši 83 068 Kč. 2. Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Podáním ze dne 22. 9. 2022 vzal žalobce žalobu co do částky 50 365 Kč zpět, neboť na základě provedeného vyúčtování záloh služeb za rok 2021 ze dne 6. 4. 2022 vznikl žalovaným přeplatek ve výši 50 365 Kč, tedy nedoplatek ve výši 32 803 Kč. Nadále proto žalobce požadoval zaplacení částky 32 803 Kč. Usnesením ze dne 26. 10. 2022, č. j. 11 C 20/2020-62, proto bylo řízení zastaveno co do částky 50 365 Kč a úroku z prodlení z jednotlivých částek od 1. 9. 2022 do zaplacení a byla připuštěna změna žaloby tak, že se žalobce domáhá částek, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 4. Z listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalovaní mají ve společném jmění manželů předmětnou bytovou jednotku [číslo] vymezená v budově [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí). Počínaje 1. 7. 2020 činil předpis záloh pro předmětnou bytovou jednotku 7 514 Kč měsíčně, zálohy jsou splatné do 15. dne příslušného kalendářního měsíce (zjištěno z předpisu záloh ze dne 3. 6. 2020). Dle stavu ke konci roku 2021 činil souhrn zaplacených částek pouze 7 000 Kč (červenec 2021), jinak žalovaní nezaplatili ničeho (zjištěno ze souhrnu nazvaného Závazky a pohledávky). Žalobce vyzval žalované předžalobní výzvou k zaplacení částky 60 626 Kč do 10 dní od 5. 10. 2021 (zjištěno z výzvy k mimosoudnímu narovnání sporu ze dne 5. 10. 2021). Dle vyúčtování záloh za období roku 2021 činila výše ročního předpisu záloh 85 248 Kč, z toho náklady činily 34 882,93 Kč, mezisoučet činí 50 365,07 Kč, celkový nedoplatek z předepsaných záloh přitom činil 83 168 Kč, tato částka je splatná 31. 8. 2022 Celkem tak žalovaným vznikl opět nedoplatek ve výši 32 802,93 Kč (zjištěno z vyúčtování za rok 2021). 5. Z výše uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaní mají ve společném jmění manželů shora uvedenou bytovou jednotku, přičemž za rok 2021, kdy byl stanoven měsíční předpis záloh ve výši 7 514 Kč měsíčně, zaplatili pouze částku 7 000 Kč v měsíci červenci 2021. Na základě vyúčtování za rok 2021 vznikl žalovaným nedoplatek za tento rok ve výši 32 802,93 Kč. 6. Dle § 1180 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Dle § 1181 odst. 1 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaní byli v rozhodném období vlastníky shora uvedené bytové jednotky, přičemž v roce 2021 nepřispívali řádně v souladu s cit. ust. § 1180 a § 1181 o. z. pravidelnými zálohami na správu domu a na služby spojené s užíváním bytové jednotky stanovenými ve výši 7 514 Kč. Žalovaní zaplatili pouze v červenci 2021 částku 7 000 Kč. Na základě vyúčtování záloh za rok 2021 pak vznikl žalovaným nedoplatek ve výši 32 802,93 Kč. Tuto částku žalovaní nezaplatili, což v řízení nesporovali, soud proto žalovaným uložil povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Pro úplnost soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k vyúčtování předmětných záloh za rok 2021, žalobce řádně upravil žalobní petit v souladu s ustálenou soudní praxí, že se nelze domáhat placení záloh, pokud již byla stanovena konkrétní výše úplaty. To ovšem nic nemění na tom, že žalobce má nárok rovněž na přiznání úroku z prodlení v souvislosti s neplacením pravidelných záloh až do provedeného vyúčtování, neboť žalovaní měli povinnost platit zálohy pravidelně, přičemž ta provedením vyúčtování záloh nezanikla. Soud proto žalobci přiznal rovněž úrok z prodlení z jednotlivých záloh do 31. 8. 2022 O úroku z prodlení soud rozhodoval podle dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. věta druhá, kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s nevrácenou částí soudního poplatku ve výši 1 635 Kč a nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 4 460 Kč při tarifní hodnotě 83 068 Kč (§11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) ust., návrh ve věci samé, výzva k plnění a částečné zpětvzetí, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky, přičemž ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky), celkem tedy 1 200 Kč. 10. Celkové náklady žalobce ve výši 24 673,40 (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a část soudního poplatku) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Podle ust. § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu zpět co do částky 50 365 Kč, soud rozhodl o vrácení odpovídající části soudního poplatku ve výši 2 519 Kč (výrok II).