11 C 227/2017-737 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je dědicem ze závěti ze dne 6. 8. 1996 [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého [datum]. Žalobce uvedl, že prvá závěť byla vyhotovena 30. 10. 1995 (u notářky [jméno] [příjmení], č. [anonymizováno] [číslo] a [spisová značka]), 2. závěť dne 14. 6. 1996, č. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], u notáře [anonymizováno] [příjmení] tak, že povolaní dědicové byli dle této závěti [jméno] [příjmení] (zemřelá manželka zůstavitele), žalobce, 2. žalovaná (dcera zůstavitele) a [příjmení] [příjmení] (předchůdce 3. žalované, [celé jméno žalované], 4. [celé jméno žalované], 5. [celé jméno žalované]) . 3. závěť byla sepsána 6. 8. 1996 allografně (předmětná závěť), originál nebyl předložen, dle této závěti jsou dědicové žalobce, 2. žalovaná, [jméno] [příjmení] (zemřelá manželka zůstavitele), [titul] [celé jméno vedlejší účastnice], [celé jméno vedlejšího účastníka]. Tato závěť ruší závěti předchozí. Tato závěť má veškeré náležitosti stanovené zákonem, je datována, zůstavitelem podepsána a podpis je potvrzen dokonce čtyřmi svědky, není relevantní, kdo tuto závěť zničil a proč. Je absurdní, aby tuto závěť zničil zůstavitel, když vynaložil úsilí k tomu, aby byla sepsána. Pokud tuto závěť někdo zničil, nebyl to zůstavitel, ale 2. žalovaná nebo [příjmení] [příjmení], respektive po jeho úmrtí jeho nástupci. Pokud by ji zničil zůstavitel, jistě by to někomu oznámil, což se nestalo. 2. žalovaná o existenci závěti věděla a hledala ji, o čemž svědčí stav bytu zůstavitele, v jakém jej opustila. V řízení o projednání pozůstalosti vedeném pod sp. zn. 18 D 1418/1996 u zdejšího soudu bylo žalobci uloženo, aby podal žalobu, že je dědicem dle této 3. závěti. Závěť byla platně pořízena, nese všechny formální znaky, k datu úmrtí zůstavitele existovala, originál po jeho smrti ale zničila [jméno] [příjmení] (což ji vylučuje z dědictví, to však žalobce není schopen doložit). Sporným je to, zda byla pořízena třetí závěť platně, zda byla zničena zůstavitelem nebo jinou osobou. Čtyři svědci potvrdili, že kopie odpovídá skutečné závěti, a to [titul] [celé jméno svědka], [titul] [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Zrušením závěti druhé sepisem závěti třetí došlo k tomu, že je možné postupovat pouze podle zákonné posloupnosti, protože třetí závěť rušila druhou – i pokud byla třetí zrušena, nemohla se obnovit druhá. Alternativně se žalobce domáhal určení, že je žalobce dědicem po zůstaviteli ze zákona. 2. 1. – 3. žalované navrhly, aby byla žaloba zamítnuta, neboť závěť je nesmyslná, jedná se o podvrh bez známého originálu, kdy pravá závěť sepsaná u notáře vylučuje jakékoli společné vlastnictví se žalobcem. Závěť dále neobsahuje formální ani obsahové náležitosti, není zřejmé, zda byla skutečně sepsána za života zůstavitele, žalované mají za to, že závěť byla pořízena podvodným způsobem až po smrti zůstavitele, čímž se žalobce dopustil zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele. Předmětná závěť je v každém případě neplatná, zůstavitel musí před svědky uvést, že se jedná o jeho poslední vůli, respektive že čestné prohlášení je odvolání závěti, svědkem může být pouze osoba, která je touto funkcí předem pověřena, nikoli osoba náhodná, svědkem nemůže být dědic ani osoby mu blízké, především však dědic nesmí působit jako pisatel závěti, a to pod sankcí neplatnosti. Předmětná závěť i čestné prohlášení jsou absolutně neplatné, zejména jsou falzem a byly pořízeny až po smrti zůstavitele, tedy k datu úmrtí zůstavitele neexistovaly. Žalobce zde působil jako pisatel, což opakovaně uváděl, byl přítomen jako svědek i při podpisu závěti, svědky nesvolával zůstavitel, ale žalobce, svědci jsou zde náhodné osoby, které zrovna byly v restauraci přítomny. Rozsáhlý exkurz žalobce týkající se dědické posloupnosti (zejména jeho dědické nároky po matce, otci či dědečkovi), popř. popis o průběhu uplatnění restitučních nároků, jsou zcela nadbytečné, tato otázka je řešena samostatně v řízení o dědictví po zůstaviteli. Stejně tak otázka platnosti 2. závěti již byla vyřešena, jak je uvedeno v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 1. – 3. žalovaná se dále domáhaly vzájemným návrhem určení dědické nezpůsobilosti žalobce, a to z důvodu, že žalobce se dopustil zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele, když předloženou závěť ze dne 6. 8. 1996 zfalšoval. Žalované dále doplnily, že důvod dědické nezpůsobilosti také spatřují v tom, že žalobce v rozporu s vůli zůstavitele podal v roce 1992 k Okresnímu soudu v Kutné Hoře upravený žalobní návrh, kterým zůstavitel uplatňoval svůj restituční nárok na vydání nemovitostí v [obec] (továrního objektu [adresa]), žalobu ze dne 30. 3. 1992 z pověření zůstavitele sepisoval na psacím stroji [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], advokát, kdy v textu žalobního návrhu sepsaného jmenovaným advokátem je uvedeno v návrhu Dohody o vydání věci, aby předmětné nemovitosti v [obec] byly vydány třem osobám, a sice žalobci, 2. žalované a [jméno] [příjmení], žaloba, kterou žalobce podával na žádost zůstavitele osobně u Okresního soudu v Kutné Hoře, má upravený text Dohody o vydání, kdy předmětné nemovitosti mají být vydány pouze dvěma osobám, a to žalobci a 2. žalované, z textu skutečně podané restituční žaloby je zřejmé, že původní text Dohody o vydání byl úmyslně synem zůstavitele zaměněn textem psaným na počítači. Zůstavitel pak sám dopisem ze dne 17. 9. 1992 doplnil svůj žalobní návrh ve smyslu žaloby sepsané [anonymizováno] [příjmení] tak, že Dohoda o vydání věci má být sepsána pro tři osoby – žalobce, 2. žalovanou a [jméno] [příjmení]. Dále se žalobce dopustil ještě za života zůstavitele protiprávního a zavrženíhodného jednání proti vůli zůstaviteli, tím, že využil shody svého jména se svým otcem a nechal si vydat nemovitosti parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [část obce], od [anonymizována dvě slova] v [obec] v hodnotě přes 20 milionů korun, a to tak, že se stal vlastníkem těchto nemovitostí sám, přestože zůstavitel chtěl ve svém vlastním, rukou psaném náčrtu rozdělení restitucí a poslední vůle, aby tento restituční nárok byl rozdělen mezi syna, dceru a jeho samotného. [ulice] [anonymizováno] pak podal žalobu na určení vlastnictví (sp. zn. 15 C 105/1996, vedeno u zdejšího soudu). Dalším jednáním, kterého se žalobce dopustil vůči dědicům ze závěti, je fakt, že zcela nepochybně věděl, že ohledně vydání nemovitostí v [obec] je uplatněna u Okresního soudu v Kutné Hoře žaloba na vydání věci dne 15. 4. 1998, tato dohoda pak byla uzavřena tak, že se nemovitosti v [obec] vydávají pouze dvěma osobám, a to žalobci a 2. žalované. Tuto dohodu uzavřel a podepsal žalobce bez řádného zplnomocnění od své sestry, 2. žalované. Žalobce nepochybně věděl, že se restituční nárok stává předmětem dědění, přesto v rozporu se zákonem a poslední vůlí zůstavitele uzavřel podvodným způsobem výše zmiňovanou Dohodu o vydání pozemků v [obec]. 3. 4. žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta, závěť mohl zničit i zůstavitel, žalobce sám uvádí, že není schopen doložit, zda závěť ze dne 6. 8. 1996 existovala ke dni úmrtí zůstavitele, ani kdo zapříčinil, že nebyla nalezena (kdo a kdy ji zničil). Žalobce se dále nemůže ev. petitu, protože toto nebylo dědickým soudem uloženo 4. 5. žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Předmětem tohoto řízení není řešení restitučních nároků ani svéprávnost 2. žalované. 5. žalovaná je pasivně legitimována, neboť byla uvedena ve druhé závěti a naopak není uvedena v závěti třetí. V tomto řízení pak je nadbytečné řešit obsah dědického práva, pouze se zde řeší dědické právo jako takové. Nelze směšovat otázku restitučních nároků a dědického práva. Závěť neobsahuje zákonné náležitosti, zůstavitel si při sepisu závěti počínal nepřesvědčivě, vybral si za svědky osoby, které ani neznal a které ani nejsou schopny uvést, co bylo před nimi konkrétně učiněno. Není ani zřejmé, zda si svědky vybral zůstavitel, či to učinil žalobce za něj. Tyto osoby, které vystupují jako svědci, zde přišli kvůli právním poradám, byl to žalobce, kdo je požádal, aby svědčily, což je v rozporu s účelem zákonné úpravy. Žalobce jako osoba obmyšlená byl při sepisu závěti velmi aktivní, byl to on, nikoli zůstavitel, kdo požádal přítomné svědky, by u daného úkonu asistovali. To vše vede k neplatnosti úkonu od samého počátku, proto žalobce nemůže být úspěšný. 5. Pro úplnost soud konstatuje, že pokud byl navržen vstup jako vedlejších účastníků [titul] [celé jméno vedlejší účastnice] a [celé jméno vedlejšího účastníka], tito se svým vstupem do řízení nesouhlasili, proto s nimi v řízení soud nejednal. 6. Žalobce při jednání konaném dne 14. 11. 2018 vzal žalobu zpět co do eventuálního petitu (označeno v žalobě jako„ alt. 2“), v němž se žalobce domáhal určení, že v dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa žalované], který zemřel [datum], dědí dědicové ze zákona a žalobce je jako pozůstalý syn jedním z těchto dědiců. O tomto zpětvzetí d