15 C 119/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že v souladu s ust. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, zjistila, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, nákladního automobilu [registrační značka], přičemž vozidlo nemělo v období od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019, tedy 98 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně uvedla, že dojde-li k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 citovaného zákona, vzniká žalobci nárok na zákonný příspěvek nepojištěných dle § 4 odst. 1 citovaného zákona („ příspěvek“). Na základě výzvy k úhradě příspěvku nastala splatnost příspěvku ke dni 6. 7. 2020. Žalovaný svou povinnost ve lhůtě 60 dnů od doručení nesplnil a ani neprokázal, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem. Úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 428 Kč je požadován za období od 7. 7. 2020 do zaplacení. Žalovaný nesplnil podmínky žalobkyně a do dnešního dne neuhradil nic z dlužné částky ani po upomínce žalobkyně, jíž v souvislosti s upomínáním žalovaného vznikly náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Opatrovnice žalovaného uvedla, že žalobkyně nijak neprokázala, že žalovaný byl v období od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019 vlastníkem předmětného vozidla, případně zda osobní automobil nebyl z registru silničních vozidel vyřazen. Předložená kupní smlouva ze dne 23. 7. 2017 neprokazuje, že byl žalovaný v uvedeném období vlastníkem nákladního automobilu. Navrhla proto žalobu zamítnout. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o.s.ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně i opatrovnice žalovaného souhlasily, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka]. Vozidlo nemělo v období od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019, tedy 98 dní, uzavřeno povinné ručení. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ze dne 22. 4. 2020 a dále zaslala žalovanému další upomínku k úhradě nedoplatku zákonného příspěvku, stejně jako následnou předžalobní upomínku ze dne 16. 3. 2022. Žalobkyni tak vznikly náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku nezaplatil (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku nepojištěných, upomínkou k úhradě, předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání, výpisem z registru vozidel). 7. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, v jehož ust. § 4 odst. 1 je uvedeno, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 cit. zákona, jež se dle § 4 odst. 3 cit. zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 cit. zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazba ve smyslu § 4 odst. 3 cit. zákona byla určena podle ust. § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 8. Žalovaný je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, nákladního automobilu jiného než podle písm. r) vyhlášky č. 205/1999 Sb., s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], což bylo zjištěno z kupní smlouvy, uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným ze dne 23. 7. 2017. Vozidlo nemělo v období od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019, tedy 98 dní, uzavřeno povinné ručení. Žalovaná částka je součtem následujících dílčích částek – 1) součinu denní sazby ve výši 86 Kč a počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu s cit. zákonem, tj. 98 dní, celkem 8 428 Kč a 2) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představujících částku ve výši 300 Kč. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a uvedených ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. K námitce opatrovnice soud podotýká, že žalobkyně tvrzené nároky prokázala kupní smlouvou, soud nemá důvod o její pravosti pochybovat. Žalovaný pouze toto vozidlo nepřehlásil na sebe v registru vozidel, což nemůže jít k tíži žalobkyně ani případně pana [příjmení], jako původního vlastníka vozidla. 9. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 728 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvod pro její prodloužení.