15 C 221/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, zjistila, že žalovaná je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], přičemž vozidlo nemělo v období od 13. 11. 2020 do dne 15. 1. 2021, tedy 64 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně uvedla, že dojde-li k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 citovaného zákona, vzniká jí nárok na zákonný příspěvek nepojištěných dle § 4 odst. 1 citovaného zákona („ příspěvek“). Na základě výzvy k úhradě příspěvku nastala splatnost příspěvku ke dni 5. 6. 2021. Žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil a ani neprokázal, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem. Žalovaný nesplnil podmínky žalobkyně a do dnešního dne neuhradil nic z dlužné částky ani po upomínce žalobkyně, jíž v souvislosti s upomínáním žalovaného vznikly náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 160 Kč je požadován za období od 6. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná uvedla, že předmětné vozidlo předala prodejci, který nesplnil svou povinnost auto přepsat, a veškeré pokuty jdou za žalovanou. Žalovaná od června 2021 žije v zahraničí, takže veškeré pokuty od této doby nejsou jejího původu. Žalovaná auto pomocí kamaráda odstranila z provozu, protože kupující nechal auto stát na placené ulici a od auta odešel. Žalovaná není v dobré finanční situaci, ztratila práci a musí platit školné za syna ve výši 1 600 liber za dva měsíce. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu týkající se souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že s tímto souhlasí. Žalobkyně souhlasila, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka]. Vozidlo nemělo v období od 13. 11. 2020 do dne 15. 1. 2021, tedy 64 dní, uzavřeno povinné ručení. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ze dne 5. 6. 2021, na jejímž základě nastala splatnost příspěvku dne 6. 7. 2021, a dále zaslala žalované dvě upomínky k úhradě nedoplatku zákonného příspěvku, stejně jako následnou předžalobní upomínku ze dne 3. 5. 2022. Žalobkyni tak vznikly náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku nezaplatila (prokázáno údaji o vozidle, výzvou k úhradě příspěvku nepojištěných, I. a II. upomínkou k úhradě, předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání). 7. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, v jehož § 4 odst. 1 je uvedeno, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 cit. zákona, jež se dle § 4 odst. 3 cit. zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 cit. zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazba ve smyslu § 4 odst. 3 cit. zákona byla určena podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 8. Žalovaná je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka]. Vozidlo nemělo v období od 13. 11. 2020 do dne 15. 1. 2021, tedy 64 dní, uzavřeno povinné ručení. Žalovaná částka je součtem následujících dílčích částek – 1) součinu denní sazby ve výši 65 Kč a počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu s cit. zákonem, tj. 64 dní, celkem 4 160 Kč a 2) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představujících částku ve výši 300 Kč. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a uvedených ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Argumentace žalované se vztahuje k pokutám za porušení pravidel o silničním provozu, jichž se měla dopustit třetí osoba, které žalovaná předmětné vozidlo měla prodat. Soud v tomto ohledu nejprve uvádí, že žalovaná žádnou změnu ve vlastnickém právu k vozidlu soudu nedoložila. Za druhé se však v této věci vůbec nejedná o udělené pokuty za porušení pravidel silničního provozu, ale o nedoplatek na shora specifikovaném příspěvku žalobkyni vzniklý v důsledku neplacení povinného ručení za vozidlo, jenž navíc vznikl za období od 13. 11. 2020 do dne 15. 1. 2021, tj. před žalovanou tvrzeným odchodem do zahraničí (k němuž mělo dojít v červnu roku 2021). Svou tvrzenou špatnou finanční situace žalovaná opět žádným způsobem nedoložila (ztrátu zaměstnání, výši školného, výpisy z účtu atd.), a soudu tak nezbyla možnost ani tato tvrzení ověřit. Soud závěrem uvádí, že při svém rozhodování nikdy nemůže vycházet z pouhého tvrzení účastníků. 9. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 460 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a neshledal důvod pro její prodloužení.