15 C 88/2022-35 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že v souladu s ust. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, zjistila, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, nákladního automobilu [registrační značka], přičemž vozidlo nemělo v období od 13. 3. 2020 do 10. 8. 2020, tedy 151 dní, a v období od 11. 8. 2020 do 22. 10. 2020, tedy 73 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně uvedla, že dojde-li k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 citovaného zákona, vzniká jí nárok na zákonný příspěvek nepojištěných dle § 4 odst. 1 citovaného zákona („ příspěvek“). Na základě výzev k úhradě příspěvku nastala splatnost příspěvků ve shora uvedeném pořadí ke dni 2. 11. 2020 a 23. 2. 2021. Žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil a ani neprokázal, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem. Žalovaný nesplnil podmínky žalobkyně a do dnešního dne neuhradil nic z dlužné částky ani po upomínce žalobkyně, jíž v souvislosti s upomínáním žalovaného vznikly náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 12 986 Kč požaduje žalobkyně od 3. 11. 2020 do zaplacení a z částky 6 278 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení. 2. Opatrovnice žalovaného uvedla, že žalobu zcela neuznává. Žalobkyně v žalobě nijak neprokázala ani listinnými důkazy nedoložila, že žalovaný byl v období od 13. 3. 2020 do 10. 8. 2020 a dále od 11. 8. 2020 do 22. 10. 2020 vlastníkem nákladního automobilu [registrační značka], případně zda nákladní automobil nebyl z registru silničních vozidle vyřazen pro neplatnou STK. Z předložené kupní smlouvy ze dne 16. 10. 2019 jednoznačně nevyplývá, že žalovaný je vlastníkem nákladního automobilu, nad to ani žalobkyně nepožaduje pojištění vozidla od uzavření data kupní smlouvy. Z předloženého důkazu žalobkyní„ zjištěné údaje o povinných osobách (vlastník a provozovatel)“ není vlastník uveden. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Opatrovnice žalovaného, stejně jako žalobkyně souhlasily, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, nákladního automobilu [registrační značka]. Vozidlo nemělo v období od 13. 3. 2020 do 10. 8. 2020, tedy 151 dní, a v období od 11. 8. 2020 do 22. 10. 2020, tedy 73 dní, uzavřeno povinné ručení (prokázáno kupní smlouvou ze dne 16. 10. 2019, výzvou k úhradě příspěvku nepojištěných). Vozidlo nebylo v předmětném období vyřazeno z provozu (prokázáno výpisem z evidence registru silničních vozidel ze dne 26. 5. 2022). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k úhradě nedoplatků zákonného příspěvku, stejně jako předžalobní upomínku. Nedoplatky zákonného příspěvku se na základě zaslaných výzev staly splatnými dne 2. 11. 2020 a 23. 2. 2021. Žalobkyni dále vznikly náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tj. v souvislosti s výzvou k úhradě příspěvku, ve výši 300 Kč (prokázáno výzvami k úhradě, I. a II. upomínkou k úhradě a předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání). 7. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, v jehož § 4 odst. 1 je uvedeno, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 cit. zákona, jež se dle § 4 odst. 3 cit. zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 cit. zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazba ve smyslu § 4 odst. 3 cit. zákona byla určena podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 8. Žalovaný je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, nákladního automobilu jiného než podle písm. r) vyhlášky č. 205/1999 Sb., s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka]. Vozidlo nemělo v období od 13. 3. 2020 do 10. 8. 2020, tedy 151 dní, a v období od 11. 8. 2020 do 22. 10. 2020, tedy 73 dní, uzavřeno povinné ručení. Žalovaná částka je součtem následujících dílčích částek – 1) součinu denní sazby ve výši 86 Kč a počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu s cit. zákonem, tj. 151 dní, celkem 12 986 Kč a 2) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představujících částku ve výši 300 Kč. Obdobně pak žalovanou částku dále tvoří součet částek – 1) součinu denní sazby ve výši 86 Kč a počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu s cit. zákonem, tj. 73 dní, celkem 6 278 Kč a opět 2) náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představující částku ve výši 300 Kč. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a uvedených ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Žalobkyně kupní smlouvou prokázala vlastnické právo žalovaného k předmětnému vozidlu, jež současně nebylo vyřazeno z provozu. Fakt, že žalobkyně nežaluje dlužný příspěvek za celé období, po které žalovaný vozidlo vlastnil, není relevantní, protože samotné vlastnictví vozidla v žádném případě automaticky neznamená vznik dluhu na příspěvku. 9. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 864 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 26. 1. 2022 a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 3. 2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice na účet soudu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč rozhodl soud podle § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve spojení s Položkou 2 bod 1 a 2 Sazebníku soudních poplatků. Žalobkyně sice zaplatila za návrh soudní poplatek dle Položky 2 bod 1 písm. b) Sazebníku s tím, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ten ovšem nebyl vydán. V případě, kdy soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, poplatek podle Položky 2 bod 2 doměří do výše Položky 1, tedy do částky 1 000 Kč – Položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku, přičemž dosud bylo uhrazeno pouze 800 Kč. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejímu prodloužení.