18 C 150/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 1. 4. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne 15. 9. 2015. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 3 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. O poskytnutí zápůjčky požádal žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku vyplněním online formuláře na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Poté, co právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala údaje z formuláře, zaslala žalovanému e-mailem nabídku na uzavření smlouvy, kterou žalovaný přijal příslušným tlačítkem v e-mailu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně pro ověření svého bankovního účtu 1 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku s výpůjční úrokovou sazbou do dne 15. 10. 2015. Žalovaný zápůjčku ani částečně nesplatil, přestože o to byl upomínán. Žalobkyně požaduje ze smluvního vztahu pouze zaplacení poskytnuté a nesplacené jistiny. Žalobkyně nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného, a proto v případě neplatnosti smlouvy o zápůjčce navrhuje přiznat nárok jako bezdůvodné obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 12. 6. 2018 svoji pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], která ji poté postoupila na základě smlouvy ze dne 13. 8. 2018 na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně předložila soudu identifikační kartu zákazníka vyplněnou prostřednictvím internetu, v níž je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, jeho adresa, datum narození, telefonní číslo, číslo občanského průkazu a e-mailová adresa. Ve vazbě na e-mail byl pro žalovaného zřízen uživatelský účet, na který obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] dle které mu měla být poskytnuta částka 3 000 Kč se splatností 15. 10. 2015. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla částku 3 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 15. 9. 2015 označenou variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný právní předchůdkyni poskytnutou částku nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 6. 2018, což žalovanému oznámila včetně výzvy k plnění dopisem ze dne 4. 7. 2018 odeslaným dne 9. 7. 2018 [právnická osoba] postoupila následně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2018. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 21. 2. 2020 odeslaným dle podacího archu dne 4. 3. 2020. V předžalobní výzvě byl žalovaný současně informován o převodu pohledávky na žalobkyni. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 5. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 6. Dle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 7. Žalobkyně i její zástupkyně se z ústního jednání omluvili, čímž se připravili o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), o povinnosti tvrzení ohledně procesu uzavření smlouvy a s ní související povinností důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Za shora uvedeného stavu žalobkyně v řízení neprokázala, že by se žalovaný se zněním smlouvy, jak ji soudu žalobkyně předložila, seznámil a souhlasil s jejím obsahem. Z předložené listiny označené jako smlouva o úvěru nijak neplyne, že by žalovaný projevil vůli být danými ustanoveními vázán. Soud nemá za prokázané, že by byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jak tvrdila žalobkyně. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. V řízení bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, z nichž žalovaný ničeho nevrátil, a proto soud žalobě výrokem II. vyhověl co do celé částky jistiny představované bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně a co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni následujícím po výzvě žalobkyně k zaplacení dluhu odeslané žalovanému 9. 7. 2018 (v souladu s § 573 o. z. se má za to, že zásilka byla žalovanému doručena třetím pracovním dnem, tj. dne 12. 7. 2018). 11. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky jistiny 3 000 Kč za období od 16. 10. 2015 do 13. 7. 2018) soud žalobu výrokem I. jako nedůvodnou zamítl. 12. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci úspěch v celém předmětu řízení (a neúspěšná byla pouze co do části příslušenství), právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.