18 C 9/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobce se svým návrhem ze dne 29. 6. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že žalovaná je bývalá nájemkyně bytu [číslo] na adrese [adresa], přičemž tento byt užívala od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Dle nájemní smlouvy byla žalovaná povinna měsíčně hradit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 byl zjištěn nedoplatek ve výši 995 Kč, který žalovaná neuhradila. Žalobce naposledy vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2021. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobcem dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 25. 11. 2021 smlouvu o nájmu bytu [číslo] ve [anonymizováno] podlaží na adrese [adresa], zapsaného na [list vlastnictví], a to na dobu určitou od 1. 12. 2019 do 1. 1. 2020, žalovaná se nájemní smlouvou zavázala hradit měsíčně nájemné ve výši 2 033 Kč a dále úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 556 Kč. Podle nájemní smlouvy jsou nedoplatky či přeplatky z vyúčtování splatné do 90 dnů po doručení vyúčtování. Žalovaná předala byt žalobci dne 9. 1. 2020. Za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 byl zjištěn nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu ve výši 995 Kč, vyúčtování bylo žalované odesláno dne 7. 4. 2020. Naposledy byla žalovaná žalobcem k úhradě dlužné částky upomínána dopisem ze dne 12. 11. 2020 doručovaným žalované dne 23. 11. 2020. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2247 o. z. strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel (odst. 1). Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis (odst. 3). Strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 o. z., jejímž předmětem byl nájem bytu na dobu určitou od 1. 12. 2019 do 1. 1. 2020, žalovaná se zavázala měsíčně hradit nájemné a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalobce v řízení prokázal, že dle vyúčtování nájemného a záloh na služby za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 vznikl žalované nedoplatek ve výši 995 Kč. Žalovaná pak v průběhu řízení tyto skutečnosti nijak nesporovala a celkovou dlužnou částku ve výši 995 Kč neuhradila ani přes předžalobní upomínku. Žalobci tak vzniklo právo na její úhradu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I., o příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, úroky z prodlení přiznal žalobci dle nájemní smlouvy ode dne následujícího po uplynutí 90 dnů po doručení vyúčtování záloh na služby, tj. ode dne 1. 8. 2020, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce v celkové výši 2 936 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 1 000 Kč, tj. odměnou za 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jen„ AT“ /), z tarifní hodnoty ve výši 995 Kč za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 500 Kč, -) odměnou advokáta za 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 336 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.