21 C 156/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. s tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]) uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému téhož dne poskytl finanční částku ve výši 2 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly [ulice] podmínky [právnická osoba] Bank. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách, resp. formou SMS zprávy. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s Obchodními podmínkami, a že s nimi souhlasí. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky, a to do [datum]. Zápůjčka byla splatná najednou v den splatnosti. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku do data splatnosti, tj. do dne [datum], právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný po zesplatnění nezaplatil ničeho, žalobkyně proto za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak marně. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit najednou, a to nejpozději do [datum] (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). Dle obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně je žalovaný povinen celou zápůjčku splatit na požádání společnosti, pokud se dostane do prodlení. Dle předžalobní výzvy činí dlužná částka celkem částku 2 000 Kč, kdy právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku učinila splatnou a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno z předžalobní upomínky [datum]). Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni (prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). 4. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl celkem částku 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s příslušenstvím vrátit do [datum], což však neučinil. Právní předchůdce žalobkyně pak pohledávku postoupil na žalobkyni. Žalovaný tyto částky nezaplatil, přičemž byl vyzýván k zaplacení dlužné částky. 5. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“) a následně dle § 2991 o. z., přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V daném případě má soud za to, že se nejedná o bezúplatný spotřebitelský úvěr dle § 5 odst. 3 ZoSÚ, jelikož byl sjednán poplatek za zpracování zápůjčky a poplatek za poskytnutí zápůjčky. Uzavření takové smlouvy proto podléhá povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, čehož si je dle tvrzení uvedených v žalobě žalobkyně vědoma, dle svých tvrzení není ani schopna zkoumání úvěryschopnosti doložit ze strany právního předchůdce žalobkyně. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně v řízení neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně dle § 86 an. ZoSÚ. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyni náleží právo na zaplacení žalované částky ve výši 2 000 Kč, která jí náleží i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč, o niž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil, tedy z titulu bezdůvodného obohacení. 7. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, kdy výzva k plnění byla na adresu žalované odeslána dne [datum], a tedy za doručenou se v souladu s ust. § 573 o. z. považuje třetí den po odeslání, tedy dne [datum] s tím, že žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění v délce 7 dnů. Prodlení žalovaného je tak počítáno až ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, tj. od [datum], a proto od tohoto data soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení. 8. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 2000 Kč za období od [datum] do [datum]) soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, jelikož při posouzení nároku na bezdůvodné obohacení nastává splatnost takového nároku až po výzvě věřitele, nikoliv dle úvěrové smlouvy, tedy úrok je počítán následujícím dnem od uplynutí lhůty k plnění, tj. ode dne [datum]. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 089 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).