21 C 93/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 215 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tvrzením, že žalovaná se jako držitel televizního přijímače a tedy poplatník televizního poplatku přihlásila do příslušné evidence v březnu roku 2004. Žalovaná nedostála své povinnosti platit televizní poplatky a zůstala žalobkyni dlužna za červenec, srpen a prosinec roku 2020, za leden, únor, červen, červenec, srpen, a září roku 2021 částku v celkové výši 1 215 Kč, když z případných mimořádných plateb byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalobkyně vyzvala písemně žalovanou, aby uhradila dlužnou částku, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečně stanovené lhůtě nesplnila. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat po žalované úrok z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení, tedy od [datum], s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne podání žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaná se na výzvu nevyjádřila, měl soud za to, že souhlasí (ust. § 101 odst. 4. o. s. ř.), a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalovaná se v březnu roku 2004 přihlásila jako poplatník televizního poplatku (zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka ze dne [datum]). Žalovaná na televizních poplatcích v měsících červenec, srpen a prosinec roku 2020, za leden, únor, červen, červenec, srpen, a září roku 2021 nezaplatila celkem částku 1 215 Kč, proto byla žalobkyní vyzvána k úhradě (zjištěno z upomínky k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne [datum] a doručenkou). Žalovaná nesporuje, že dlužnou částku neuhradila. 5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalované vznikla na základě přihlášení poplatníka televizního poplatku povinnost hradit televizní poplatek. Žalovaná za měsíce červenec, srpen a prosinec roku 2020, za leden, únor, červen, červenec, srpen, a září roku 2021 nehradila tento poplatek řádně a včas, a proto jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku. 6. Podle ust. § 6 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon“) činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ust. § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Žalovaná je držitelem televizního přijímače, a proto je v souladu s ust. § 7 odst. 2 zákona poplatníkem televizního poplatku. Výše televizního poplatku činí v souladu s ust. § 6 zákona částku 135 Kč měsíčně, tento poplatek je žalovaný dle ust. § 7 odst. 2 téhož zákona povinen platit měsíčně, a to nejpozději patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Jelikož žalovaná v měsících červenec, srpen a prosinec roku 2020, za leden, únor, červen, červenec, srpen, a září roku 2021 nezaplatila poplatky v celkové výši 1 215 Kč, rozhodl soud tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 8. Žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku, proto soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) ve spojení s ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala a jeho celková výše tedy činí 100,12 Kč. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč a 2 paušálním náhradám po 100 Kč dle §2 vyhl. 254/2015. Sb. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Jelikož se v případě žalobkyně jedná o subjekt, který je financován z televizních poplatků stanovených zákonem a žalobkyně se tak na poli svého působení těší výsadnímu postavení, je třeba na žalobkyni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12. Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem, a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů. Pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je jejím právem, nelze za této situace na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobkyni takto vzniklé náklady řízení plně hradil (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 195/11). Proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.