24 C 171/2022-51 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 23. 3. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 255 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu s ustanoveními zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zjistil, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], VIN: [anonymizováno] (dále též jen„ Vozidlo“), přičemž Vozidlo nemělo v období od 15. 5. 2019 do 29. 8. 2019, tedy 107 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Výzva k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných v celkové výši 7 255 Kč (z toho příspěvek nepojištěných činí 6 955 Kč a náklady na vymáhání 300 Kč) byla žalovanému zaslána, splatnost příspěvku nastala dne 1. 12. 2019, žalovaný však ničeho nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po splatnosti do zaplacení. 2. Žalovaný uplatněný nárok zcela neuznal s tím, že žalobce neunes břemeno důkazní ohledně toho, že by žalovaný byl v předmětné době vlastníkem Vozidla. Proto žádal zamítnutí žaloby. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Žalovaný, který je státním příslušníkem Španělska, má na území České republiky povolen trvalý pobyt od 20. 4. 2017. V období od 20. 4. 2017 do 5. 3. 2018 byl hlášen na adrese [adresa žalovaného] (zjištěno z výpisu z lustrace ISZR). 5. Žalovaný (s evidovanou adresou [adresa žalovaného]) je od 14. 6. 2017 zapsán v registru motorových vozidel jako vlastník/provozovatel Vozidla (zjištěno z informace z registru silničních vozidel). 6. Žalobce ze svých evidencí zjistil, že žalovaný měl k Vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel pouze v období od 15. 5. 2017 do 14. 5. 2019 u pojišťovny [právnická osoba], č. smlouvy [číslo]. Žalovaný byl jako vlastník/provozovatel Vozidla žalobcem vyzván k zaplacení zákonného příspěvku za nepojištěné Vozidlo za období od 15. 5. 2019 do 29. 8. 2019, tj. 107 dní ve výši 6 955 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku ze dne 17. 10. 2019). 7. Žalovaný byl žalobcem před podáním žaloby opakovaně písemně upomínán k úhradě žalované částky; dopisy byly žalovanému zasílány na adresu [adresa žalovaného] (zjištěno z upomínky o úhradu ze dne 2. 1. 2020 a ze dne 13. 2. 2020, předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2022 včetně podacíího archu a sledovaní zásilek České pošty s.p.). 8. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ani nebyly navrženy. Provedené důkazy považoval soud za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. 9. Po právní stránce věc soud posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (díle jen„ zákon o povinném ručení“), dle jehož § 1 odst. 2 písm. a) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 10. Podle § 4 odst. 1 zákona o povinném ručení vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Příspěvek se podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku 86 Kč). Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona o povinném ručení je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 11. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. se denní sazba příspěvku stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. 12. Podle § 2a vyhl. Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 13. V daném případě bylo v řízení nade vší pochybnost prokázáno (informací z registru vozidel), že žalovaný byl řádně zapsán jako vlastník/provozovatel Vozidla již od 14. 6. 2017, přičemž Vozidlo je v registru vedeno jako provozované. V období od 15. 5. 2019 do 29. 8. 2019, tj. 107 dní, tedy v období, kdy byl žalovaný řádné zapsán jako vlastník/provozovatel Vozidla, bylo Vozidlo zjištěno dle informací žalobce jako nepojištěné ve smyslu ust. § 2 zákona o povinném ručení, o čemž byl žalovaný informován výzvou k zaplacení zákonného příspěvku, přičemž ani netvrdil (natož prokázal), že by v daném období byla vlastníkem/provozovatelem Vozidla jiná osoba. Žalovanému (jako řádné zapsanému vlastníkovi/provozovateli v daném období) tak proto vznikla povinnost v souladu s § 4 zákona o povinném ručení uhradit žalobci příspěvek nepojištěných, který za žalované období 107 dní činí celkem 6 995 Kč (když příspěvek za každý den, kdy nebylo vozidlo pojištěno činí u Vozidla částku 65 Kč), jakož i poplatek spojený s vymáháním této pohledávky ve výši 300 Kč (dle výše citované vyhlášky Ministerstva financí). Žalobce přitom v řízení rovněž prokázal, že žalovaného k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzval, přičemž dané výzvy byly žalovanému zaslány v souladu s § 15 zákona o povinném ručení na adresu evidovanou v registru vozidel. Žalobce pak v řízení nestíhalo další důkazní břemeno ohledně toho, zda byl žalovaný v předmětném období skutečným vlastníkem Vozidla, když žalovaný přes poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. ani netvrdil ani neprokázal, že by v dané době měla být vlastníkem/provozovatelem Vozidla jakákoli jiná konkrétní osoba odlišná od žalovaného. 14. S ohledem na vše shora uvedené proto soud žalobu shledal důvodnou, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství, tj. úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky (dle doručené výzvy k plnění) až do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), a 1 úkonu právní služby (účast na jednání dne 16. 12. 2022) po 1 500 Kč podle § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 a po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále z 21% DPH ve výši 567 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 3 667 Kč. 16. Podle ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Podle citovaného ustanovení se postupuje v případě, že účastník řízení byl zastoupen advokátem dle ust. § 30 odst. 2 o.s.ř. nebo byl zastoupen opatrovníkem dle ust. § 29 o.s.ř., pokud byl tímto opatrovníkem ustanoven advokát. V projednávané věci byl opatrovníkem žalovaného z důvodu jeho tehdy neznámého pobytu ustanoven advokát, jehož ustanovení však bylo následně samostatným usnesením soudu zrušeno, neboť v průběhu řízení opatrovník zjistil aktuální adresu pobytu žalovaného, proto odpadly důvody ustanovení opatrovníka, a soud dále jednal přímo s žalovaným. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení neúspěšný a náhrada nákladů řízení mu přisouzena nebyla, rozhodl soud tak, že se státu náhrada nákladů řízení (spočívající v odměně opatrovníka žalovaného, za úkony, které v řízení dříve provedl, o níž bude rozhodnuto samostatným usnesením) nepřiznává.