24 C 375/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 8. 2022 domáhá po žalované zaplacení částky 2 635,32 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovanou dne 15. 10. 2018 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky. Součástí smlouvy byl také pronájem přijímacího zařízení modemu [anonymizováno 6 slov]. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když neplatila sjednané vyúčtované ceny za poskytnuté služby, proto žalobce od smlouvy dne 9. 11. 2020 odstoupil a vyzval žalovanou k zaplacení vyčísleného nedoplatku a vrácení zapůjčených zařízení. Žalovaná však zapůjčené přijímací zařízení s jedinečným sériovým číslem nevrátila, přičemž dle ujednání stran jí tak vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč se splatností 5.1.2021. Žalovaná je dále v prodlení s úhradou vyúčtování splatných dne 20.9.2020, resp. dne 20.10.2020 za pronájem daných zařízení a poplatku za odpojení v celkové výši 635,32 Kč. Právní předchůdce žalobce zanikl ke dni 1. 4. 2020 z důvodu fúze se žalobcem a pohledávka za žalovanou přešla na žalobce. Žalovaná přes předžalobní upomínku nezaplatila řádně vyúčtování žalobcem poskytovaných služeb elektronických komunikací a smluvní pokutu, tj. částku v celkové výši 2 635,32 Kč, proto se jejího zaplacení žalobce domáhá touto žalobou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování elektronických komunikací, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytovat žalované i služby třetích osob a v jejímž rámci dále účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu přijímajícího zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a žalovaná se za to zavázala hradit ceny využitých služeb a ceny pronájmu zařízení dle vyúčtování (zjištěno ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]). Převzetí zařízení stvrdila žalovaná na zakázkovém listu (zjištěno ze zakázkového listu ze dne 16. 10. 2018). V případě, že by toto zařízení nebylo vráceno, byla mezi účastníky stanovena smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb, ceníku služeb). Právní předchůdce žalobce vystavil žalované za poskytnuté služby, resp. za zapůjčené zařízení, dle dané smlouvy vyúčtování v celkové výši 635,32 Kč spatné co do částky 140 Kč dne 20.9.2020 a co do částky 495,32 Kč dne 20.10.2020 (zjištěno z vyúčtování [číslo] [číslo]) a dále smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč splatnou dne 5.1.2021 za nevrácené zařízení (zjištěno z vyúčtoávní [číslo]). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkového dluhu před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2022, podacího archu). Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by žalovanou částku zaplatila. Usnesením Městského soudu v Praze z [datum] byl zjištěn v řízení vedeném tamním soudem pod sp.zn. [spisová značka] úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení (viz detail insolvenčního řízení žalované). 6. Podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o. z., jež obsahovala prvky nájemní smlouvy dle § 2201 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a rovněž žalované poskytl k užívání zařízení specifikované v zakázkovém listu. Žalovaná se zavázala za tyto služby platit cenu dle ceníku a zařízení řádně a včas vrátit po ukončení smlouvy, což však neučinila, právní předchůdce žalobce proto od smlouvy odstoupil, avšak žalovaná nevrátila řádně zařízení, a proto jí vznikla povinnost zaplatit též sjednanou smluvní pokutu ve smyslu ust. § 2048 o.z. ve výši 2 000 Kč (splatnou dne 5.1.2021), jakož i řádně vyúčtovanou dlužnou částku v celkové výši 635,32 Kč (z toho 140 Kč splatných k 20.9.2020 a 495,32 Kč splatných k 20.10.2020). V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná nezaplatila za sjednané a využité služby od žalobce – zapůjčení zařízení a sjednanou smluvní pokutu za nevrácení zařízení celkovou částku 2 635,32 Kč, která byla splatná až poté, co byl zjištěn úpadek žalovaném, tedy se nejedná o pohledávky, které mohly být žalobcem uplatněny v příslušném insolvenčním řízení vedeném na majetek žalované. Žalovaná v řízení žádnou z těchto skutečností nesporovala a ani netvrdila, že by dlužnou částku zaplatila. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.