24 C 430/2021-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 27. 10. 2021 domáhá po žalované zaplacení nadepsané částky s odůvodněním, že žalovaná se (jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě) stala poplatníkem televizního poplatku ze zákona, čímž jí vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila, když nezaplatila televizní poplatky za dobu od února 2020 do prosince 2020, a dluží tak žalobkyni částku 1 485 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky, tuto však neuhradila ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, žalobkyně proto požaduje zaplacení veškerých dlužných televizních poplatků spolu se zákonnými úroky z prodlení vždy z každého jednotlivého dlužného poplatku ode dne následujícího po jeho splatnosti do sepsání žaloby, tj. v kapitalizované výši 168,09 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobkyně vyzvala žalovanou (zjištěnou jako odběratelku elektřiny) k přihlášení poplatníka televizních poplatků (prokázáno výzvou k přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 23. 4. 2019). Žalovaná byla jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence přihlášena v srpnu 2019 (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení televizních poplatků za období od února 2020 do prosince 2020 v celkové výši 1 485 Kč, když předpis měsíčního poplatku činil 135 Kč (prokázáno předpisem plateb, upomínkami). Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by dlužnou částku zaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, podle něhož jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 6 citovaného zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaná byla v předmětném období příjemcem televizního signálu, v důsledku čehož jí dle shora citovaných ustanovení vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně uplatňuje proti žalované nárok na zaplacení dlužného televizního poplatku za období února 2020 do prosince 2020, tj. v celkové výši 1 485 Kč. Jelikož žalovaná svoji zákonnou povinnost ani přes výzvu ze strany žalobkyně nesplnila, vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení těchto dlužných televizních poplatků včetně příslušenství u soudu. Proto soud shledal podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když o příslušenství dlužné částky rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne podání žaloby, tj. v kapitalizované výši 168,09 Kč. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 bod 1. a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, dále ze 2 náhrad hotových výdajů za uvedené úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a dále z 21% DPH z odměn a náhrad, tj. celkem 1 126 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.