24 C 48/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 15. 2. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení nadepsané částky s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 1. 11. 2000. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, když nezaplatil televizní poplatky v období od února 2019 do listopadu 2021, a dluží tak žalobci částku 4 590 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, tuto však neuhradil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, žalobce proto požaduje zaplacení veškerých dlužných televizních poplatků spolu se zákonnými úroky z prodlení vždy z každého jednotlivého dlužného poplatku ode dne následujícího po jeho splatnosti do sepsání žaloby, tj. v kapitalizované výši 707,73 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný byl jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence přihlášen v listopadu 2000 (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný byl vyzván k zaplacení televizních poplatků za období od února 2019 do listopadu 2021 (prokázáno výzvou k uhrazení poplatků ze dne 10. 12. 2021 včetně dodejky). Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by dlužnou částku zaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon), je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona platí poplatník televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí měsíčně nejpozději do patnáctého dne příslušného měsíce. Podle ust. § 10 zákona potom v případě, že poplatník nezaplatí včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný je od měsíce listopadu 2000 veden v evidenci poplatníků televizního poplatku, v důsledku čehož mu dle shora citovaných ustanovení vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobce uplatňuje proti žalovanému nárok na zaplacení dlužného televizního poplatku za období od února 2019 do listopadu 2021 v celkové výši 4 590 Kč. Jelikož žalovaný svoji zákonnou povinnost ani přes výzvu žalobce nesplnil, vzniklo žalobci právo domáhat se zaplacení těchto dlužných televizních poplatků včetně příslušenství u soudu. Proto soud shledal podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když o příslušenství dlužné částky rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne podání žaloby, tj. v kapitalizované výši 707,73 Kč. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 bod 1. a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, dále ze 2 náhrad hotových výdajů za uvedené úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a dále z 21% DPH z odměn a náhrad, tj. celkem 1 126 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.