24 C 7/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 27. 10. 2021 domáhá po žalované zaplacení nadepsané částky s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, čímž ji vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Žalované tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila, když nezaplatila televizní poplatky, a dluží tak žalobkyni částku celkem 1 620 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky, tuto však neuhradila ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, žalobkyně proto požaduje zaplacení veškerých dlužných televizních poplatků spolu se zákonnými úroky z prodlení vždy z každého jednotlivého dlužného poplatku ode dne následujícího po jeho splatnosti do sepsání žaloby, tj. v kapitalizované výši 268,75 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaná byla jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence přihlášena v dubnu 2017 (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení televizních poplatků v celkové výši 1 620 Kč (prokázáno výzvou k uhrazení poplatků ze dne 8. 3. 2021, upomínkou ze dne 18. 5. 2021). Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by dlužnou částku zaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon), je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona platí poplatník televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí měsíčně nejpozději do patnáctého dne příslušného měsíce. Podle ust. § 10 zákona potom v případě, že poplatník nezaplatí včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaná je od měsíce dubna 2017 vedena v evidenci poplatníků televizního poplatku, v důsledku čehož jí dle shora citovaných ustanovení vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně uplatňuje proti žalované nárok na zaplacení dlužného televizního poplatku v celkové výši 1 620 Kč. Jelikož žalovaná svoji zákonnou povinnost ani přes výzvu ze strany žalobkyně nesplnila, vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení těchto dlužných televizních poplatků včetně příslušenství u soudu. Proto soud shledal podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když o příslušenství dlužné částky rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne podání žaloby, tj. v kapitalizované výši 268,75 Kč. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 bod 1. a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, dále ze 2 náhrad hotových výdajů za uvedené úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a dále z 21% DPH z odměn a náhrad, tj. celkem 1 126 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.