25 C 131/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 4. 2022 domáhala vyklizení ve výroku I. specifikované části nemovitosti, když tvrdila, že žalované pronajala tyto nebytové prostory smlouvou ze dne 25. 10. 2011. Žalovaná byla v prodlení s placením nájemného, žalobkyně proto nájem vypověděla a ten skončil dne 28. 2. 2022. Od 1. 3. 2022 žalovaná užívá předmět nájmu bez právního důvodu. 2. Žalovaná (prostřednictvím likvidátora) uvedla, že se k věci vyjadřuje souhlasně. 3. Obě strany zároveň souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhl a a předložila žalobkyně a které žalovaná nesporovala, a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalobkyně jako pronajímatel uzavřela s žalovanou (původně [anonymizována dvě slova] – výpis z obchodního rejstříku) jako nájemcem smlouvu, jejímž předmětem je poskytnutí prostoru části vnitřní zdi a části střechy (popsáno ve výroku) v budově [adresa] ve [anonymizováno] ulici, kterou vlastní žalobkyně (list vlastnictví). Smlouva se uzavírala na dobu neurčitou, nájemné bylo sjednáno ve výši 18 000 Kč, splatné bylo ve čtvrtletních splátkách (smlouva ze dne 25. 10. 2011). Žalobkyně smlouvu dne 16. 12. 2021 vypověděla s tím, že žalovaná neplatí řádně nájemné (výpověď s doručenkou). 6. Veškeré provedené důkazy soud odpovídajícím způsobem zhodnotil, přičemž při jejich hodnocení postupoval podle ust. § 132 o. s. ř. a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. 7. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr o tom, že žalobkyně byla pronajímatelem a žalovaná nájemcem nebytových prostor ve výše uvedené nemovitosti, žalovaná neplatila řádně sjednaný nájem, a proto žalobkyně smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou vypověděla. Žalovaná nemovitost po skončení nájmu dobrovolně nevyklidila, což nesporuje. 8. Podle ust. § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále jen zákon) nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. 9. Podle ust. § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. 10. Nájem prostor sloužících podnikání se tedy od 1. 1. 2014 řídí ust. § 2302 a násled. o. z., přičemž v řízení není sporu o tom, že tento nájem pro neplnění smluvních povinností žalovanou skončil. A protože žalovaná nesplnila zákonnou a smluvní povinnost odevzdat pronajímateli předmět nájmu po jeho skončení, a to ani po výzvě (za poslední výzvu k vyklizení lze považovat i doručenou žalobu), soud žalobě na vyklizení předmětných prostor vyhověl. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč a 1 náhradě hotových výdajů za 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za podání návrhu ve věci samé. Žalobkyni tak byly celkem přiznány náklady řízení ve výši 5 300 Kč, a to v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). 13. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů právního zastoupení s poukazem na judikaturu v obdobných případech, podle které v případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, a proto jejich náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2510/13, sp. zn. III. ÚS 1510/13 i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR např. sp. zn. 26 Cdo 366/2013, sp. zn. 28 Cdo 315/2017). V tomto případě jde o běžnou problematiku související s vyklizením nemovitosti, a proto náklady za zastoupení Hlavního města Prahy advokátem nelze posuzovat jako náklady vynaložené účelně (srov. např. také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 29 Co 427/2021, vydaný dokonce v restituční věci).