5 C 1/2020-156 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované nároků specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí. Uvedl, že u exekutorského úřadu [obec] je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno exekuční řízení pro vymožení pohledávky oprávněného (žalobce) ve výši 10 000 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], a to proti povinné [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]., [IČO]. Dne [datum] vykonavatel exekutorského úřadu v rámci této exekuce sepsal a zajistil osobní vozidlo zn. [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]), [registrační značka] včetně osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] (vydaného dne [datum]), tj. veřejné listiny, ze které vyplývalo, že vozidlo je ve vlastnictví povinné [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. a že bylo poprvé uvedeno do provozu dne [datum]. Vozidlo mělo v den jeho zajištění najeto 68 500 km, bylo ve výborném technickém stavu a jeho hodnota ke dni [datum] se pohybovala přibližně něco přes 1 milion Kč. Z pohledu žalobce byla otázka vlastnictví jasná, ve skutečnosti vše probíhalo jinak. Dne [datum] podala [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] vylučovací žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, projednávanou Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], ve které se domáhala vyloučení věci z exekuce. Svoje údajné vlastnické právo prokazovala padělanými listinami s padělanými podpisy údajného„ jednatele“ [právnická osoba], [anonymizováno]. [jméno] [jméno] [jméno], na což žalobce opakovaně upozorňoval v průběhu celého tohoto řízení. Přesto soud nejprve žalobě vyhověl a ačkoliv byl tři roky prakticky nečinný a neprovedl navrhované a pro věc stěžejní důkazy, rozsudkem ze dne [datum] vozidlo vyloučil z exekuce. Na základě odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Teprve poté obvodní soud začal provádět důkazy nutné pro rozhodnutí věci a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], žalobu o vyloučení vozidla z exekuce zamítl. Posledním rozhodnutím vydaným v této věci bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], týkající se nákladů řízení, které nabylo právní moci dne [datum]. Proto se elektronická dražba uskutečnila teprve dne [datum] a vozidlo bylo při této dražbě vydraženo a prodáno v exekuci za částku 541 000 Kč, jen mírně převyšující jeho odhadní cenu k tomuto dni (která se pohybovala okolo 540 000 Kč. Déle než 5 let trvající a s průtahy vedené řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] (tj. nesprávný úřední postup) mělo za následek, že cena vozidla v době jeho exekučního prodeje ([datum]) oproti dni jeho zajištění ([datum]) klesla o částku nejméně 500 000 Kč, o kterou se vozidlo v důsledku plynutí času za více než 5 a půl roku znehodnotilo, když v případě exekučního prodeje vozidla v roce [rok] nebo v roce [rok] by bylo dosaženo zaplacení kupní ceny nejméně o 500 000 Kč vyšší. Dále mělo toto řízení za následek navýšení nákladů exekuce (o které byla ponížena částka vyplacená oprávněnému, tj. žalobci), uvedené v pravomocném příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to o účelně vynaložené náklady na uskladnění – parkování vozidla (za 68 měsíců po 1 600 Kč měsíčně) ve výši 108 800 Kč + DPH 22 848 Kč, tj. celkem o 131 648 Kč, které by nemusely být vynaloženy a zaplaceny z vymoženého plnění (nebo alespoň ne v takové výši), pokud by řízení o vylučovací žalobě proběhlo urychleně a bez průtahů. Ačkoliv vozidlo bylo prodáno v dražbě dne [datum] za cenu 541 000 Kč, žalobci jakožto oprávněnému tak byla exekutorským úřadem (po odečtení nákladů exekuce, hotových výdajů, DPH a nákladů právního zastoupení oprávněného) vyplacena částka pouze 262 260 Kč. Žalobci tak vznikla nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 5 (nečinností a průtahy v řízení) škoda ve výši nejméně 500 000 Kč představovaná snížením hodnoty vozidla za dobu delší než 5 let, po kterou bylo oddalováno rozhodnutí soudu o vylučovací žalobě, a ze stejné příčiny mu vznikla zároveň škoda ve výši nejméně 130 000 Kč za zbytečné navýšení účelně vynaložených nákladů na uskladnění – parkování vozidla (po dobu 68 měsíců), o které byla exekutorským úřadem snížena částka vyplacená žalobci jakožto oprávněnému. Ze strany soudu proto došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tj. k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nečinností, průtahy a nepřiměřenou délkou řízení také vznikla žalobci nemajetková újma, pociťovaná jako deziluze a frustrace z faktické nevymahatelnosti práva v reálném čase. Bez ohledu na vznik (hmotné) škody z důvodu nesprávného úředního postupu požaduje žalobce poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce žádostí ze dne [datum] uplatnil u Ministerstva spravedlnosti v předběžném projednání nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žádal, aby Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že nečinností soudu a průtahy v řízení bylo porušeno základní právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, žalobce proto žádal písemnou omluvu a zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Dále v žádosti žalobce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 500 000 Kč a 130 000 Kč, tj. celkem 630 000 Kč. Vhledem k tomu, že v šestiměsíční lhůtě nebyl nárok žalobce uspokojen a ani žalobce neobdržel žádné stanovisko, uplatnil žalobce své nároky soudní cestou. Žalobce v žalobě odkázal na právní úpravu a četnou judikaturu. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že činí nesporným, že žalobce dne [datum] žádostí z téhož dne uplatnil u žalované nároky na poskytnutí odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž jeho žádosti nebylo vyhověno. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] trvalo od prosince 2013 do ledna 2019. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 5 let. Soud I. stupně rozhodoval dvakrát a soud II. stupně rovněž dvakrát. Soudy rozhodovaly i otázky procesního charakteru. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Žalobce v průběhu řízení nepodal žádnou stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. Délku předmětného řízení vyhodnotila žalovaná jako zcela přiměřenou a žalobci tak nevznikla žádná nemajetková újma. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako běžný. Žalobce se na délce řízení částečně podílel. Podal neúspěšné odvolání do znalečného, rovněž neúspěšné odvolání do nákladového výroku rozsudku a stejně tak i do usnesení, kterým nebyl připuštěn vedlejší účastník na straně žalovaného. Obě strany opakovaně soud žádaly o odročení jednání, kterému bylo vyhověno. Pokud jde o uplatnění nároku na náhradu majetkové újmy ve výši 500 000 Kč, která má představovat škodu v podobě snížení hodnoty vozidla a 130 000 Kč za účelně vynaložené náklady na jeho uskladnění, pak v daném případě nebylo možné na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu. Žádost žalobce i následná žaloba jsou ve vztahu k těmto nárokům zcela neurčité. Žalobce nepředkládá žádná konkrétní tvrzení ani důkazy, pouze odhaduje cenu vozidla. Žalobce nesprávně dovozuje vznik škody za celou délku řízení, ani neuvádí, kdy došlo k nečinnosti soudu. U uplatněných částek není vůbec zřejmý důvod jejich uplatnění a z čeho vlastně žalobce dovozuje jejich výši. Žalobce netvrdí ani nedokládá kauzální souvislost mezi uvedenými částkami a předmětným soudním řízením, resp. délkou jeho trvání. Nároky jsou zcela nepřezkoumatelné. Žalobce ani neprokazuje, že by automobil za částku 1 041 000 Kč někdo skutečně koupil. Podání žaloby na vyloučení věci z exekučního řízení je výlučným právem třetí osoby vůbec není přičitatelné státu. Žalobce rovněž ani netvrdí, že by snad šlo o částku představující náhradu škody na náklady, které žadatel vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Žalobce zcela pomíjí skutečnost, že základní vyvolávací cenou v dražbě je výše odpovídající jedné třetině odhadní ceny. Ve vztahu k částce 130 000 Kč za uskladnění vozidla není vůbec patrné, za jaké konkrétní období měla být uhrazena a kdo ji skutečně zaplatil. Žalobce pouze uvádí 4 roky. Otázkou je, kde bylo vozidlo uskladněno za zbývající období vedení řízení a od samotného zajištění. Pokud žalobce tyto nárok u žalované vůbec řádným způsobem mimosoudně nedoložil, nemohla se žalovaná vůbec dostat do prodlení, neboť žalobce neposkytl k objasnění nároků řádnou součinnost. Žalovaná odkázala na právní úpravu a judikaturu. 3. V průběhu jednání dne [datum] soud poučil žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. tak, že ho vyzval k doplnění všech rozhodných skutečností a k navržení v