5 C 470/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli v [anonymizováno] [rok] subdodavatelskou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly instalatérské práce v novostavbě rodinného domu ve [adresa] (část [územní celek]) postaveného na pozemku parc. č. st. [číslo], k.ú. [obec]. Žalobce provedl v uvedeném domě montáž kompletních rozvodů vody a kanalizace, topení (včetně podlahového) a připojení tepelného čerpadla, a to mezi dny [datum] až [datum], a následně ve dnech [datum] až [datum] a [datum]. Žalobce za to vystavil žalované dvě faktury, a to dne [datum] fakturu [číslo] [rok] na částku ve výši 138 650 Kč, včetně DPH, se splatností [datum] a dne [datum] fakturu [číslo] [rok] na částku ve výši 23 350 Kč, včetně DPH, se splatností dne [datum]. Žalovaná ničeho neuhradila. Dne [datum] uznala žalovaná svůj dluh za žalobcem a účastníci uzavřeli splátkový kalendář, dle něhož se žalovaná zavázala dlužnou částku žalobci hradit. Žalovaná však neuhradila ničeho, navzdory předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že žalobce vystavil žalované fakturu [číslo] [rok] na částku ve výši 138 650 Kč se splatností dne [datum] a fakturu [číslo] [rok] na částku ve výši 23 350 Kč se splatností dne [datum], za provedení instalatérských prací vč. materiálu ve shora specifikovaném rodinném domě (prokázáno fakturami). Žalovaná písemně uznala svůj dluh za žalobcem co do důvodu (neuhrazení ceny díla na základě subdodavatelské smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem jako subdodavatelem a zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem, na základě níž žalobce provedl v průběhu roku [rok] instalatérské práce ve shora specifikovaném rodinném domě) i výše (162 000 Kč), a zavázala se jej žalobci splácet dle sjednaného splátkového kalendáře spolu s úrokem z prodlení (prokázáno uznáním dluhu a dohodou o splátkovém kalendáři ze dne [datum]). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky ve výši 162 000 Kč s příslušenstvím vyzývána předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou vč. potvrzení o odeslání do datové schránky žalované). 4. Soud poměr mezi účastníky právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. V řízení bylo listinným důkazem prokázáno, že žalovaná písemně uznala dluh za žalobcem co do důvodu (neuhrazení ceny díla na základě subdodavatelské smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem jako subdodavatelem a zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem, na základě níž žalobce provedl v průběhu roku [rok] instalatérské práce ve shora specifikovaném rodinném domě), a co do výše dluhu (dluh ve výši 162 000 Kč) v souladu s § 2053 o. z. Soud má proto za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Tím, že žalovaná nesplnila peněžitý dluh v době splatnosti, dostala se do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobci vzniklo právo žádat po žalované též úhradu úroku z prodlení ve výši plynoucí z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak plyne z § 1970 o. z., neboť mezi účastníky nebyla ujednána výše jiná. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 084,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 480 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 162 000 Kč, sestávající z částky 7 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 7 580 Kč za výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 7 580 Kč za návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení (částky 23 640 Kč) ve výši 4 964,40 Kč, celkem tedy včetně zaplaceného soudního poplatku 35 084,40 Kč. Soud žalobci nepřiznal jím požadovanou náhradu nákladů ve výši 7 580 Kč za sepis dohody o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním jeho nároku v tomto řízení. 7. Lhůta k plnění byla ponechána obecná třídenní dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud v řízení neshledal důvod pro její prodloužení.