10 C 368/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobou podanou k soudu dne 14.11.2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení zažalované částky. K odůvodnění žaloby uvedla, že byla žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 24.10.2018 nájemcem bytu [číslo] nacházejícího se v domě [adresa], [ulice a číslo], [obec] - [část obce]. Nájemní vztah trval do 31.10.2023. Žalovaná neuhradila za období od února 2022 do září 2022 a dále vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022, v důsledku čehož jí vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 155 502 Kč, který nebyl uhrazen ani na základě upomínky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek podle § 115a o.s.ř. Soud provedl všechny důkazy, které ve věci žalobkyně navrhla, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že na základě nájemní smlouvy ze dne 24.10.2018 byla žalovaná nájemcem bytu [číslo] nacházejícího se v domě [adresa], [ulice a číslo], [obec] – [část obce], nájemné činilo 18 829 Kč měsíčně, nájemní vztah byl sjednán do 31.10.2022 (prokázáno nájemní smlouvou, dodatkem [číslo]). Žalovaná dne 12.9.2022 uznala co do důvodu a výše dluh vůči žalobkyni ve výši 151 724 Kč z titulu neuhrazeného nájemného od února 2022 do září 2022 a vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 6 069 Kč a zavázala se ji uhradit do 31.3.2023 (prokázáno uznáním dluhu ze dne 12.9.2022). Vyúčtování služeb za rok 2022 činilo nedoplatek ve výši 3 778,18 Kč (prokázáno vyúčtováním služeb za rok 2022). Žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno výzvou ze dne 22.5.2023, podacím lístkem). Po právní stránce posoudil soud věc jako nájemní smlouvu podle ust. § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a jako uznání dluhu dle § 2053 a násl. občanského zákoníku. Tím, že měla žalovaná od žalobkyně v nájmu byt, vznikla jí povinnost hradit za něj nájemné a úhrady spojené s užíváním bytu, což v období od února 2022 do září 2022 nečinila řádně a včas, dále neuhradila vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022. Co do částky 151 724 Kč z titulu neuhrazeného nájemného od února 2022 do září 2022 a vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 6 069 Kč žalovaná dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznala a zavázala se jej uhradit do 31.3.2023. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 7 776 Kč a 2 náhradách hotových výdajů po 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy náklady řízení ve výši 8 376 Kč, v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/2009 či ze dne 13. března 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/2013, kdy kvalifikovaná starost o majetek obce, mezi což vymáhání dlužného nájemného nepochybně patří, je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku.