24 C 235/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 11 604 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) s žalovaným po prověření jeho úvěruschopnosti (včetně jeho lustrace v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB) uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému dne [datum] poskytl finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 367,29 Kč a úrokem ve výši 236,71 Kč do [datum], což však žalovaný neučinil přes předžalobní upomínky. Žalobce, na něhož byla daná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], se proto domáhá zaplacení celé dlužné částky spolu se se zákonnými úroky z prodlení, a to v případě posouzení neplatnosti úvěrové smlouvy z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný na jednání soudu dne [datum] k věci samé uvedl, že danou smlouvu uzavřel dálkovým přístupem a peníze mu byly zaslány, stalo se tak však v době, kdy měl finanční problémy, nemohl splácet, v době uzavírání smlouvy nebyla nijak zkoumána jeho úvěruschopnost, nedokládal výplatní pásky ani výpisy z účtů. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, kteří se z nařízeného jednání omluvili. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru (formou prostředků komunikace na dálku), kterou se zavázal žalovanému poskytnout úvěr 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem a úrokem (viz úvěrová smlouva, nesporná tvrzení účastníků). Částka 8 000 Kč dle dané smlouvy byla žalovanému zaslána na účet (nesporná tvrzení účastníků). Pohledávka za žalovaným z dané smlouvy byla postoupena na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] (viz smlouva o postoupení, seznam postupovaných pohledávek). Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou z [datum] (viz upomínka, poštovní podací list z [datum]). 5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ani nebyly navrhovány. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první). 8. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud má po provedeném dokazování za zcela prokázané, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel ve smyslu § 2395 o.z. a násl. smlouvu o úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky - úvěr v celkové výši 8 000 Kč, přičemž tyto prostředky byly žalovanému na účet poskytnuty, jak plyne z nesporných tvrzení účastníků. 11. Soud se v daném případě dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona a námitky žalovaného zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. 12. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména zcela absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zdrojů, informací, jak doložených) byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného (vyjma jeho lustrací v příslušných evidencí dlužníků); když žalobce pouze bez dalšího uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak soud nemohl učinit fakticky žádná skutková zjištění. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce (na něhož byla daná pohledávka za žalovaný řádně postoupena, jak plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek) neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně platného uzavření úvěrové smlouvy. Soud tak danou smlouvu posoudil jako neplatně uzavřenou, když při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona. Soud proto žalobci přiznal pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení za žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, a to z důvodu prodlení žalovaného spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb., avšak až ode dne následujícího po prokazatelném doručení výzvy k plnění z [datum] až do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Ostatní žalované nároky má soud za nedůvodné z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byly žalobcem požadovány (ať už se jedná o smluvní úroky, či poplatky); proto soud rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný z cca 2/3 a žalovaný z cca 1/3, žalobce má proto právo na náhradu 1/3 účelně vynaložených nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 2 252 Kč, z čehož 1/3 činí 751 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 15. Lhůty k plnění byly s ohledem na finanční situaci žalovaného určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v prodloužené lhůtě [anonymizována dvě slova] od právní moci rozsudku.