31 C 337/2022-65 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody, způsobené porušením povinností advokáta v souvislosti s poskytováním právních služeb. Žalobce tvrdil, že žalovaný advokát byl v roce 2016 požádán žalobcem o poskytnutí právní pomoci ve věci nezaplacení odměny ze smlouvy o poskytování služeb, kterou dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a pro kterou vykonával činnosti obchodního a provozního charakteru, resp. poskytoval služby určené smlouvou a která mu podle této smlouvy odměnu platila jen do června 2016. Pohledávka žalobce za společností činila 440 000 Kč a představovala jeho nezaplacenou odměnu za období od července 2016 do ledna 2017. Žalovaný zhodnotil nárok žalobce po předložení smlouvy a vylíčení skutkových okolností jako právně nekomplikovaný a vymahatelný bez obtíží. Žalobce po poradě se žalovaným souhlasil s podáním žaloby a udělil žalovanému plnou moc k zastupování v právní věci vymáhání dlužné částky, předložil pro účely vedení sporu se žalovanou společností [právnická osoba] uzavřenou smlouvu o poskytování služeb, faktury a emailovou komunikaci, stejně tak poskytl dostatečnou součinnost k přípravě žaloby. Tu poskytoval zejména na základě e-mailových výzev žalovaného, na které reagoval poskytováním požadovaných informací a písemných podkladů. Právní hodnocení nároku, obsah žaloby a vlastní vedení řízení ponechal žalobce plně na žalovaném, na jehož odbornou erudici se spolehl. Smluvní odměna za právní zastoupení mezi účastníky řízení sjednána nebyla, žalobce za poskytování právních služeb žalovanému zaplatil pouze požadovanou a vyúčtovanou první zálohu ve výši 10 000 Kč a vyměřený soudní poplatek ve výši 22 000 Kč. Žalovaný vyzval dne [datum] společnost [právnická osoba] předžalobní výzvou k zaplacení, žalovaná na nárok žalobce reagovala odmítavě. Žalovaný sepsal žalobu a podal ji dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 1, který dne [datum] vydal platební rozkaz, proti němuž byl žalovanou společností podán odpor a vyjádření ve věci samé /dne [datum], v němž žalovaná společnost uplatněný nárok žalobcem zcela odmítla a uvedla konkrétní výhrady proti nároku, mj. namítla nedostatek tvrzení žalobce ve vztahu k uzavřené smlouvě. Dne [datum], ještě před prvním jednáním ve věci samé před Obvodním soudem pro Prahu 1, které se konalo dne [datum], zaslal žalobce žalovanému jeho poznámky k vyjádření žalované společnosti o skutečné dohodě ve smlouvě, kde výslovně uvedl, že uvedená tvrzení žalované společnosti o sjednaném obsahu smlouvy nejsou pravdivá a výslovně upozornil žalovaného na vady tvrzení žalované společnosti a jí tvrzenou dohodu zásadně popřel. Po prvním jednání před OS pro Prahu 1 soudem řízení zkoncentrováno, byla nařízena mediace, když tato k výsledku sporu nevedla, neboť žalovaná společnost se odmítla dohodnout. OS pro Prahu 1 vyzval žalobce usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. 14 C 49/2018-55, aby„ svá žalobní tvrzení doplnil o specifikaci toho, co konkrétně pro žalovanou v rámci výkonu své funkce interim managera prováděl, jaký byl projekt, ke kterému byl angažován, jaký byl cíl, kterého měl dosáhnout, a zda jej dosáhl a za jakou konkrétní činnost požaduje odměnu v předmětné výši.“ O této výzvě byl žalobce informován žalovaným a dne [datum] zaslal žalovanému email se svým původním vyjádřením k tvrzením žalované a opětovně uváděl, že k dohodě o tom, co má vykonávat dle smlouvy tak, jak tvrdí žalovaná, nedošlo, tedy„ to takto nebylo a nemohlo být v době podpisu smlouvy ani projednáno, natož domluveno“. Žalovaný však na tuto výzvu reagoval vůči soudu vyjádřením ze dne [datum], v němž tvrzení žalované společnosti z jejího vyjádření zkopíroval a výslovně potvrdil, v rozporu s pokynem žalobce, že právě tato tvrzení jsou nesporná a že to tak bylo mezi stranami skutečně dohodnuto. Na další výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ve lhůtě 15 dnů o konkrétní činnosti interim managera, za které požaduje odměnu, uvedení projektu a cíle, obsaženou v usnesení ze dne 15. 1. 2020, č. j. 14 C 49/2018-64 podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s poučením o případném možném neúspěchu v řízení v podobě neunesení břemene tvrzení i důkazního břemene, reagoval žalovaný vyjádřením ze dne [datum], kdy odkázal na činnosti popsané v žalobě a uvedl, že žalobce vykonával činnost, která zajišťovala zvýšení produkce služeb žalované, tedy komunikaci s třetími stranami s tím, že nebude opakovat svá tvrzení znovu a že další okolnosti sdělí přímo žalobce při svém účastnickém výslechu. Při jednání soudu dne [datum] soud opakovaně vyzval dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobce, aby doplnil skutková tvrzení, a to tak, že uvede:„ okolnosti, z nichž žalobce dovozuje, že prováděl činnost dle smlouvy o poskytování služeb a to od doby jejího uzavření. Toto nechť uvede konkrétně k předmětu této smlouvy tj. poskytování služeb interim manažera a zprostředkování obchodu a služeb a dále aby označil veškeré důkazy k prokázání svých doplněných tvrzení. Současně soud poučil žalobce, že v případě, kdy výzvě soudu nevyhoví, vystavuje se riziku, že bude ve věci neúspěšný z důvodu neunesení břemene tvrdit rozhodné skutečnosti a břemene důkazního.“ Vzhledem k tomu, že žádosti žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení nebylo soudem již vyhověno, uvedl žalovaný při jednání do protokolu, že doplňuje svá tvrzení tak, že v rámci období trvání smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum] vykonával tuto činnost: nastavoval proces ve společnosti žalované, nastavoval komunikaci mezi zaměstnanci, řešil otázky personalistiky, řešil vyhledávání nových obchodních příležitostí, vypracovával vizi a strategii společnosti, zpracovával strategii výrobního sortimentu a služeb žalované. V době výpadku výrobního programu žalované, kdy nebylo co dodávat a montovat, řešil z této situace vzniklé stavy, kdy žalovaná nebyla schopna plnit své obchodně právní závazky, vykonával pravidelná školení zaměstnanců, podílel se na zvýšení vnitropodnikové kultury. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 31. srpna 2021, č. j. 14 C 49/2018-278, tak, že řízení do částky 60 967 Kč s příslušenstvím zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby do této částky a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 254 033 Kč s příslušenstvím, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, žalobu zamítl co do žalované částky 125 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu a k náhradě nákladů státu ve výši 1 373 Kč zavázal žalobce. Po vydání rozsudku soudu prvního stupně se žalobce a žalovaný dohodli na ukončení právního zastoupení. Žalobce po té v odvolacím řízení, kdy odvolání proti vyhovujícímu výroku II. a výroku IV. podala strana žalovaná, žalobce sám podával odvolání do zamítavého výroku III., zastoupen jiným advokátem. 2. Městský soud v Praze jako soud odvolací, dne [datum] rozhodl o odvolání účastníků řízení rozsudkem č. j. 70 Co 88/2022- 323, tak že rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 254 033 Kč s příslušenstvím zamítl a v napadeném zamítavém výroku o věci samé rozsudek potvrdil s tím, že žalobce zavázal k úhradě náhrady nákladů řízení žalované, a to před soudy obou stupňů ve výši 260 643,34 Kč a k úhradě náhrady nákladů řízení České republiky ve výši 2 746 Kč. Žalobce s ohledem na právní moc a vykonatelnost rozsudku uhradil náklady řízení ve výši 260 643,34 Kč v pariční lhůtě k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum]. 3. Žalobce dále tvrdil, že splněním povinnosti uložené rozsudkem Městského soudu v Praze vznikla žalobci újma v rozsahu uhrazené částky nákladů řízení ve výši 260 643,34 Kč, za kterou dle žalobce odpovídá žalovaný, neboť pokud by žalovaný splnil své povinnosti advokáta, pak by odvolací soud nerozhodl o zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a následně i břemene důkazního a žalované společnosti by nevznikl nárok na zaplacení nákladů řízení v takové výši. Pokud by žalovaný zcela bez důvodu nevymezil smluvní ujednání, na základě kterého požadoval žalobce zaplacení odměny, jako činnost vymezenou žalovanou jejím podáním tím, že ji jednoduše zkopíroval a prohlásil za nespornou, ale pokud by tvrdil a prokazoval skutečnou činnost žalobce pro žalovanou, kterou žalobce i před podáním žaloby žalovanému sdělil a opětovně jej upozorňoval na to, že činnost, kterou vykonával pro žalovanou a za kterou žádá zaplatit, není ta, kterou tvrdí žalovaná ve svém podání, byl by v řízení úspěšný. Pokud by žalovaný nevedl řízení tak dlouho a s tak nedostatečnými žalobními tvrzeními, které není schopen nadto ani dokázat (co se nestalo, dokázat nemohl), pak by nevznikly tak vysoké náklady řízení za zastoupení protistrany a za náhradu odvolacího poplatku žalované. Žalobce tak má za to, že žalovaný jako advokát měl zhodnotit jeho procesní situaci ve sporu již při první výzvě a poučení soudu a upozornit žalobce konkrétně, jak jsou vymezena žalobní tvrzení, která nelze již z důvodu kon