5 C 126/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobci se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhali na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bytový dům (adresa: [adresa žalované]), to vše v [katastrální uzemí], obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha. Žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] ve specifikované nemovitosti bytovou jednotku [číslo] nacházející se v 5. patře. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 000 Kč měsíčně, dále byla žalovaná povinna platit zálohové platby za služby spojené s užíváním bytu ve výši 605 Kč, celkem tedy 6 60 Kč měsíčně. Žalovaná v průběhu roku [rok] zaplatila nájemné vč. záloh na služby pouze třikrát, a to dne [datum], [datum] a [datum], v roce [rok] již žádné nájemné ani zálohy na služby nehradila. Vyúčtováním služeb za rok [rok] byla skutečná spotřeba vyúčtována s konečným nedoplatkem 723 Kč. Toto vyúčtování bylo žalované předloženo v [anonymizováno] [rok]. Dlužná částka činí 12 x 6 605 Kč + 723 Kč, tj. 79 983 Kč. Žalobci na dlužnou částku započetli složenou kauci ve výši 6 000 Kč. Žalovaná ani přes výzvu k úhradě v podobě předžalobní upomínky dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin pak vyplývá skutkový závěr, že mezi žalobci a žalovanou byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, jíž se žalovaná za užívání bytu [číslo] o velikosti 29,90 m2 v 5. patře domu na adrese [adresa žalované], zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 6 000 Kč, a dále zálohové platby na služby ve výši 605 Kč. Žalovaná složila k rukám žalobců kauci ve výši 6 000 Kč (prokázáno nájemní smlouvou). Žalovaná nehradila nájemné a zálohy na služby za 9 měsíců roku [rok] a za tři měsíce roku [rok], celkem tedy částku 12 x 6 605 Kč, tedy 79 260 Kč, nedoplatek na zálohách na služby činil 723 Kč, celkem tedy dlužná částka činí 79 983 Kč. Žalobci na dlužnou částku započetli složenou kauci ve výši 6 000 Kč (prokázáno vyúčtováním nákladů za rok [rok]). Žalovaná byla k úhradě dluhu upomínána předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou a podací stvrzenkou). 4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 5. Mezi žalobci a žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu bytu podle § 2201 o. z. ve spojení s § 2235 odst. 1 o. z., na základě níž se žalobci zavázali přenechat nájemci shora specifikovaný byt, a žalovaná se zavázala platit za to žalobcům nájemné spolu se zálohami na poplatky za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná však nájemné a zálohy na služby řádně a včas nehradila. Žalobcům tak vzniklo právo po žalované požadovat úhradu dlužné částky ve výši 79 983 Kč, vůči níž započetli žalovanou složenou kauci ve výši 6 000 Kč. Žalovaná nesporovala vznik ani výši dlužné částky, především netvrdila, že by na nájemné či služby řádně hradila. Tím, že žalovaná nesplnila peněžitý dluh v době splatnosti, se dostala do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobci vzniklo právo žádat po žalované též úhradu úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši plynoucí z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 780 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 3 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří mimosmluvní odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) sestávající z částky 4 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 4 060 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 4 060 Kč za návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.