70 C 326/2023-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 6.2.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 828 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ], [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne 29.11.2017 pojistnou smlouvu [číslo] o životním pojištění, s počátkem pojištění dne 1. 1. 2018 na dobu 32 let. Žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal za poskytnuté pojištění hradit pojistné ve výši 40 884 Kč s měsíční frekvencí splátky, splatné vždy k 1. dni v měsíci. Žalovaný neuhradil pojistné splatné 1.9.2021. Z důvodu neuhrazení pojistného pojistná smlouva zanikla ke dni 1.1.2022. Žalovaný tak neuhradil pojistné za období od 1. 9. 2021 do 4.1.2022. Žalobkyně dále v řízení nárokuje zaplacení částky 200 Kč za upomínku, kterou byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván. Ke své aktivní legitimaci uvedla, že dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a tato převzala všechna práva a povinnosti plynoucí z pojistných vztahů. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně čl. 14 odst. 1, podle něhož může pojistitel žalovat pojistníka u soudu toho členského státu, v němž má bydliště, když žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis. Rozhodné právo je právo české s odkazem na článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (shodně v obdobné věci rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 18 Co 8/2021 ze dne 17.2.2021). 5. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 29.11.2017 pojistná smlouva – Variabilní životní pojištění s aktualizací [příjmení] [jméno] [číslo] s evidenčním číslem nabídky [číslo], s počátkem pojištění dne 1. 1. 2018. Předmětem smlouvy bylo životní pojištění. Pojistné bylo sjednáno ve výši 3 407 Kč měsíčně, splatné vždy k 1. dni měsíce v roce. Nedílnou součástí pojistné smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky (zjištěno z pojistné smlouvy). Všechna práva a povinnosti plynoucí z pojistných vztahů přešla dne 21. 12. 2019 na základě převodu pojistného kmene z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (zjištěno z notářského zápisu ze dne 21.12.2019). Jelikož žalovaný neuhradil řádně sjednané pojistné splatné k 1.9.2021, byl upozorněn na existenci dluhu a na následný možný zánik pojištění, nebude-li dlužné pojistné uhrazeno do 1.1.2022 (zjištěno z upomínky k zaplacení dlužného pojistného ze dne 5.11.2021). Následně byl o zániku pojištění i o dlužné částce na pojistném žalovaný žalobkyní vyrozuměn (zjištěno z dopisu ukončení pojistné smlouvy ze dne 5.1.2022). Pojištění zaniklo dne 1.1.2022, z důvodu neuhrazení pojistného. Jelikož pojištění zaniklo, žalobkyni vzniklo právo na úhradu dlužného pojistného za období od 1.9.2021 do 1.1.2022. Žalovaná částka 13 828 Kč tak představuje jednak dlužné pojistné v poměrné části za shora vymezené období, kdy denní pojistné bylo vynásobeno počtem dnů trvání pojištění a dále částku 200 Kč za upomínku dlužného pojistného dle aktuálního Sazebníku poplatků. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z upomínky před podáním žaloby ze dne 20.5.2022, z poslední výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 7.9.2022 a ze dne 19. 1. 2023, včetně podacího lístku). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil. 6. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně své povinnosti ze smlouvy plnila, žalovaný jich však nedostál, když řádně neuhradil pojistné splatné ke dni 1.9.2021. Z důvodu neuhrazení pojistného, pojistná smlouva zanikla ke dni 1.1.2022. Dlužné pojistné za shora vymezené období činí 13 628 Kč s tím, že vedle dlužného pojistného je žalovaný povinen žalobkyni uhradit náhradu za odeslanou upomínku ve výši 200 Kč. Žalobkyně nárokuje uhrazení dluhu za skutečnou dobu pojištění, tj. do zániku pojistné smlouvy. Dlužné pojistné je vypočteno dle denního poměru trvání smlouvy v příslušném dlužném pojistném období. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslané upomínce a v řízení existenci a výši dluhu nikterak nesporoval. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně (jako pojistitel) uzavřela se žalovaným (jako pojistníkem) smlouvu ve smyslu ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost) a žalovaný se zavázal za toto pojištění platit pojistné ve sjednané výši. Podle ust. § 2782 odst. 1 o.z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Žalovaný pojistné řádně neplatil, proto byl vyzván k zaplacení upomínkou ve smyslu ust. § 2804 o. z., podle něhož upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Jelikož žalovaný dlužné pojistné nezaplatil, pojištění zaniklo. 8. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalovanému pojištění, za které nebylo uhrazeno pojistné, a to ani po výzvě před podáním žaloby, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužné pojistné s tím, že vedle dlužného pojistného je povinen zaplatit paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 200 Kč a zákonný úrok z prodlení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z dlužného pojistného vyplývá z ust. § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši sjednané nebo stanovené ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po zániku pojištění, tj. dnem 2.1.2022 a trvá až do jejího úplného uhrazení. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné pariční lhůty neshledal důvody. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč v sazbě 21 %). Odměna právní zástupkyně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami. Za takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, proto právní zástupkyni náleží odměna podle ust. § 14b advokátního tarifu (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). 11. Lhůta k plnění byla stanove