70 C 346/2023-53 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka], je evidováno jako provozované, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 a ode dne 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 133/2003 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských věcech a trestních věcech ze dne 13.8.2003 (dále jen„ mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 40 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody, rovněž příslušný soud je ten soud státu, kde došlo ke škodné události, popř. může poškozený podat žalobu k soudu státu, ve kterém se škůdce zdržuje. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české. 4. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá následující skutkový stav. Žalobkyně vyzvala žalovaného, jakožto vlastníka vozidla, k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 a v období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, předpis příspěvku za tato období celkem 181 dní činí 11 765 Kč, tj. 90 dní x 65 Kč + 90 dní x 65 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 20. 12. 2021 a ze dne 17. 2. 2022). Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek ze dne 30. 3. 2022 a ze dne 25. 5. 2022). Žalovaný byl dále upomínán prostřednictvím upomínek od [právnická osoba], [anonymizováno] (zjištěno z upomínek ze dne 5. 12. 2022, ze dne 5. 1. 2023 a ze dne 26. 1. 2023). Žalovaný nikterak nereagoval, a tak byl vyzván k úhradě předžalobní výzvami (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 14. 2. 2023). 6. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný coby vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla provozoval bez povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidlo a příspěvek do garančního fondu ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil, proto dluží v žalobě požadovanou částku. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), neboť provozoval shora uvedené vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. (v daném případě ve výši 65 Kč podle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení shora uvedených dlužných částek, přičemž náklady spojené s vymáháním pohledávky činí v každém jednotlivém případě 300 Kč, tj. v nyní posuzované věci 2 x 300 Kč (ust. § 4 odst. 4 zákona ve spojení s ust. § 2a vyhlášky). 8. Jelikož žalovaný dlužné částky nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč v sazbě 21 %). Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpočet náhrady nákladů řízení byl učiněn i v souladu s návrhem žalobkyně. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.