70 C 65/2023-30 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou ze dne 22.12.2022 ve znění zaslané opravy žaloby ze dne 14.2.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 14 290 Kč s příslušenstvím. 2. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] – [část obce], smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl dne 25.6.2021 žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 25.7.2021. 3. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa]), na kterých se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, zřídil si uživatelský účet a vyplnil žádost o úvěr. Po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo žalovanému znění smlouvy zasláno a ten jej odsouhlasil verifikačním kódem SMS [číslo], kterým se nahrazuje fyzický podpis žalovaného. 4. Žalovanému byly dne 25.6.2021 zaslány peněžní prostředky na jím sdělený bankovní účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. 5. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, nevrátil jej v datu splatnosti. Ke dni podání žaloby na dluh ničeho neuhradil. Na úhradu dluhu byl upomenut upomínkou ze dne 5.12.2022. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2022. 6. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 000 a dále smlouvou sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 295,89 Kč. 7. K posouzení schopnosti splácet úvěr žalobkyně uvedla, že byla bonita žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně posouzena na základě v žádosti uvedených údajů, dále byla učiněna lustrace právní předchůdkyní žalobkyně v databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] a v rámci uvedeného nevznikla pochybnost ohledně bonity žalovaného a jeho schopnosti splácet úvěr. Současně žalobkyně uvedla, že k otázce posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nenavrhuje žádný důkaz s tím, že pokud by soud neuznal důvodný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby věc byla posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 9. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 10. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému zjištění, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] – [část obce] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) nabízela pomocí prostředků komunikace na dálku uzavření smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo]. V předložené smlouvě ze dne 25.6.2021 byly uvedeny identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně (věřitele) a žalovaného (dlužníka), který byl identifikován jménem: [jméno], příjmením: [celé jméno žalovaného], rodným číslem: [číslo], číslem průkazu totožnosti: [číslo], adresou: [adresa], emailem: [email], telefonním číslem: [číslo] a číslem bankovního účtu č. [bankovní účet] Smlouva byla uzavřena na dálku, žalovaný ji podepsal prostřednictvím tzv. elektronického kódu [číslo]. Ve smlouvě byla uvedena výše poskytnutých prostředků v částce 10 000 Kč s tím, že finanční prostředky měly být vráceny v jedné splátce do 25.7.2021 spolu s poplatkem ve výši 3 994,11 Kč a spolu s úrokem 36 % p.a. kapitalizovaným na částku 295,89 Kč, RPSN bylo ve smlouvě uvedeno 7 595,30 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru a formuláře se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně nedoložila, že by došlo k ověření totožnosti žalovaného. 11. Žalovanému byly dne 25.6.2021 poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] (zjištěno ze sdělení banky ze dne 26.1.2023, z potvrzení o provedení platby ze dne 6.10.2022). 12. Majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byl [celé jméno žalovaného], [rodné číslo] (zjištěno ze sdělení banky ze dne 31.1.2023). 13. Nárok na vrácení pohledávky za žalovaným byl právní předchůdkyní žalobkyně smluvně postoupen na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5.12.2022 a téhož dne byl žalovaný vyzván již právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2022, včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 5.12.2022, z předžalobní výzvy ze dne 5.12.2022). 14. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě údajů poskytnutých žalovaným a učiněnou lustrací v registrech dlužníků, nicméně k uvedenému nedoložila žádný listinný důkaz. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil a ani v řízení tuto skutečnost nesporoval. 15. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s připojením podpisu ve formě zaslaného kódu, na základě které žalovaný obdržel dne 25.6.2021 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně a k uvedenému žalobkyně nedisponuje žádným listinným důkazem a pro případ neuznání nároku důvodného na základě uzavřené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil a v řízení nesporoval výši ani existenci dluhu. 16. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“)., konkrétně zejména podle ust. § 1879 o.z., podle něhož může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) a dále podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 18. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nál