8 C 31/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byl proveden odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož vlastníkem je žalovaný, následně bylo vozidlo umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Dluh žalovaného sestává z částky za odtah ve výši 1 900 Kč a částky 250 Kč za první až třetí den střežení vozidla, částky 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den a částky 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Cena za odtah je určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu a parkovné je počítáno za každý započatý den dle příslušného nařízení. Celková výše dlužné částky činí 79 350 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně provedla dne [datum] odtah motorového vozidla s [registrační značka] (zjištěno z protokolu o odtahu vozidla [číslo]). 6. Výše dlužné částky vyplývá z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, dle něhož činí maximální cena za nucený odtah úplný částku 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť za první až třetí den částku ve výši 250 Kč denně, za každý další den až do sto osmdesátého dne ve výši 400 Kč a částku 50 Kč za den od sto osmdesátého prvního dne (zjištěno z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy ze dne účinným od 15. 2. 2013). 7. Předmětné vozidlo bylo ke dni [datum] evidováno jako provozované, přičemž jako provozovatel a vlastník byl evidován žalovaný (prokázáno kartou předmětného vozidla). 8. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému provedení odtahu a vyzvala jej k převzetí a úhradě ceny za odtah a střežení vozidla na parkovišti (prokázáno dopisem žalobkyně žalovanému ze dne [datum] a dodejkou). 9. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] a doručenkou), avšak nezaplatil ničeho. 10. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr: 11. Žalobkyně provedla dne [datum] odtah předmětného vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, a vyúčtovala cenu za odtah a střežení s odkazem na nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Nato žalobkyně vyzvala žalovaného k převzetí vozidla a zaplacení této ceny. 12. Podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 13. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že vozidlo provozované žalovaným bylo v souladu s § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. odtaženo a umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Tímto úkonem žalovanému vznikla povinnost zaplatit za odtah částku ve výši 1 900 Kč a za jeho parkování na odstavném parkovišti, přičemž cena za toto parkovné činí v souladu s nařízením o maximálních cenách za odtahy vozidel částku 250 Kč denně za první až třetí den, částku 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den a částku 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Výše nákladů odpovídá provedenému odtahu a počtu dnů střežení na parkovišti žalobkyně. Žalovaný tuto částku žalobkyni přes výzvu nezaplatil, soud proto shledal žalobu důvodnou, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud delší, patnáctidenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), aby měl žalovaný dostatek časového prostoru ke splnění své povinnosti. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 568 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 968 Kč a dvou náhradách hotových výdajů po 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby a výzva k plnění). Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena delší, patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek časového prostoru ke splnění své povinnosti (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).