8 C 43/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle půjčené jistiny příslušenství úvěru ve výši celkem 18 894 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč měl žalovaný splácet prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 2 921 Kč. Splatnost poslední splátky byla sjednána na [datum]. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti, kde žalovaný mj. uvedl okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, závazcích, příjmech či výdajích. Žalovaný nedostál svým povinnostem splácet dlužnou částku řádně a včas, na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši celkem 6 000 Kč a závazek žalovaného se stal splatným v celém rozsahu ke dni splatnosti poslední splátky, tedy k datu [datum]. S ohledem na prodlení na straně žalovaného vzniklo žalobkyni, resp. právnímu předchůdci žalobkyně, v souladu s ujednáním smluvních stran právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne [datum] s tím že změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani přes výzvy strany žalující. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v návrhu a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a ani soudu nesdělil, jaký důvod mu v tom brání, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Z dohody označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně tuto dohodu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroku. Celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč měl žalovaný splácet prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 2 921 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z aktuálně dlužné částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení. Smlouva byla uzavřena na dobu 14 měsíců. 5. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy [číslo] – seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že tato dohoda byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní a na žalobkyni byla postoupena mj. pohledávka za žalovaným. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o změně v osobě věřitele a zároveň jen vyzval k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy [číslo]. 7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši celkem 54 732,90 Kč s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky za ním, a to pokud by svůj dluh ve stanovené lhůtě nezaplatil. 8. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Soud po zjištění skutkového stavu došel k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný. Žalobkyně předložila listinné důkazy osvědčující její nárok na požadované žalované částky. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty finanční prostředky (když v řízení nebyl proveden žádný důkaz, že by tomu tak nebylo, a nikdo to ani netvrdil) a žalovaný se tyto prostředky zavázal splácet za dohodnutých podmínek spolu se sjednanými poplatky a úroky. Žalovaný své povinnosti splatit poskytnutý úvěr nedostál. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný uhradil něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které bylo podpořeno listinnými důkazy. Žalovaný nedostál své povinnosti vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím a svůj dluh neuhradil ani přes výzvy strany žalující. Žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným s tím, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn, tak vznikl nárok rovněž na úrok z prodlení ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud zároveň uzavřel, že žalobkyně dostála i svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru, kdy dostatečně před poskytnutím finančních prostředků zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek časového prostoru ke splnění své povinnosti. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 510 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 058 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. vypočtená z tarifní hodnoty sporu v částce 300 Kč za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní upomínku). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, vyjma soudního poplatku. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena delší, patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek časového prostoru k řádnému splnění své povinnosti (§ 160 odst. l o.s.ř.), s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).