11 C 383/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 22 626,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 24. 2. 2021, kterou uzavřela s předchůdcem žalobce, [anonymizována čtyři slova]. [příjmení] [anonymizována dvě slova], [země]. Na základě této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši až 39 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit čerpanou částku spolu s úrokem 23,76 % ročně, a to ve splátkách 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně 500 Kč. Žalovaná celkem čerpala částku 30 652,05 Kč. Předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost v interní databázi a registru SOLUS. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, předchůdce žalobce jej učinil splatným k 30. 4. 2023. Celková žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny 19 168,59 Kč, smluvního úroku 2 879,80 Kč, měsíčních poplatků 799 Kč, smluvní pokuty 640,50 Kč, poplatků za upomínání 800 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalobce sdělil, že žalovanou prověřoval v interních a externích databázích třetích subjektů a SOLUS (toto je uvedeno v žádosti o úvěr). 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce a žalovaná se dohodli, že předchůdce žalobce poskytne žalované úvěrový rámec až do 39 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet spolu s úrokem 23,76 % ročně. Žalovaná uvedla, že podniká, její čisté měsíční příjmy činí 14 583 Kč, celkové příjmy domácnosti jsou 54 583 Kč, náklady činí 18 000 Kč a finanční závazky 6 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru a akceptace žádosti). Předchůdce žalobce poskytl žalované částku 30 652,05 Kč, žalovaná uhradila 21 556 Kč (zjištěno z platební historie žalované). Dle platební historie žalované činila dlužná částka k 20. 3. 2023 celkem 24 289,89 Kč, z toho úroky 2 879,80 Kč, pojištěné 799 Kč a poplatky 800 Kč a pokuta 640,50 Kč (prokázáno platební historií žalované). Žalovaná úvěr nesplácela, proto žalobce odstoupil od smlouvy dne 24. 3. 2023, celková dlužná částka činila 24 288 Kč (zjištěno z odstoupení od smlouvy ze dne 24. 3. 2023). Předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalovanou (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2023 včetně přílohy). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Odborná péče je definována v § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, tedy jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 6. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 8. Podle § 588 zákona o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 22 626,87 Kč z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaná v tomto vztahu vystupovala jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Žalobce k posuzování úvěruschopnosti doplnil, že jeho předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, další podklady se mu však k tomuto nepodařilo získat. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil důkazy, ze kterých by vyplynulo, že jeho předchůdce skutečně úvěruschopnost žalované ověřoval, a současně se omluvil z jednání, nemohlo mu být poskytnuto v tomto směru poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto se poskytuje zásadně při jednání (ostatně žalobce výslovně uvedl, že se mu ve vztahu k úvěruschopnosti nepodařilo žádné další podklady získat). Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení zjištěno, že by byla úvěruschopnost žalované předchůdcem žalobce dostatečně zkoumána (viz § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), nelze než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (viz také rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Z platební historie žalované vyplývá, že čerpala celkem částku ve výši 30 652,05 Kč a uhradila 21 556 Kč, tzn. žalobce má právo toliko na částku 9 096,05 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu § 2991 o. z., neboť na tuto částku žalovaná nezaplatila žalobci ničeho (toto v řízení nebylo sporováno). Protože soudu nebyly v době rozhodování známy příjmy žalované ani její celková sociální a majetková situace (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), rozhodl s ohledem na celkovou výši zbývající dlužné částky, že tuto je povinna uhradit ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Ve zbývající části, tj. rozdílu žalované částky a částky přiznané, soud žalobu zamítl (výrok II.). 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.