13 C 11/2024-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ode dne 1. 1. 2021, na základě které poskytovala žalované služby spočívající v pojišťovací činnosti a žalovaná byla povinna žalobkyni řádně platit sjednané roční pojistné ve výši 55 612,01 Kč se čtvrtletní četností placení, což však žalovaná porušila. Z důvodu marného uplynutí lhůty stanovené žalobkyní k zaplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 5. 8. 2022. Žalobkyně se domáhala úhrady dlužného pojistného za období od 1. 4. 2022 do 5. 8. 2022 spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti nejmladšího dlužného předpisu pojistného a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně se žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti podnikatele a právnických osob s počátkem pojištění ke dni 1. 1. 2021. Pojistné bylo ujednáno ve výši 55 612 Kč ročně (pojistná smlouva ze dne [datum]). Žalovaná žalobkyni čtvrtletní pojistné ve výši 13 903 Kč splatné dne 1. 4. 2022 neuhradila, proto jí žalobkyně zaslala upomínku, v níž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky a zároveň ji upozornila, že pokud dlužné pojistné neuhradí nejpozději do dne 4. 8. 2022, pojištění ke dni 4. 8. 2022 zanikne (upomínka dlužné částky ze dne 14. 6. 2022). Žalovaná však pojistné přesto nezaplatila, proto pojištění dnem 4. 8. 2022 zaniklo a žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužného pojistného (zánik pojištění ze dne 15. 8. 2022). Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužného pojistného (upomínka dlužné částky před podáním žaloby ze dne 25. 9. 2022, předžalobní upomínka ze dne 10. 10. 2023 včetně kopie podacího archu). 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela se žalobkyní pojistnou smlouvu na pojištění majetku a odpovědnosti, nicméně žalovaná řádně a včas neuhradila pojistné, v důsledku čehož došlo k zániku pojištění a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pojistného za období od 1. 4. 2022 do 5. 8. 2022. 7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky 19 155,24 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřely v souladu s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pojistnou smlouvu, na základě které se žalovaná zavázala žalobkyni hradit pojistné ve výši 55 612 Kč ročně se čtvrtletní četností placení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná pojistné ke dni 1. 4. 2022 řádně a včas neuhradila, a to ani na základě upomínky žalobkyně, pojištění ke dni 4. 8. 2022 zaniklo v souladu s § 2804 o. z. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaná žalobkyni na pojistném za výše uvedené období ničeho neuhradila, ačkoli měla žalobkyně dle § 2782 odst. 1 o. z. právo na úhradu pojistného za celou dobu trvání pojištění. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a dále žalobkyni přiznal právo na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 9. Pro účely stanovení náhrady nákladů se postupuje podle § 14b advokátního tarifu, jestliže bylo občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své pohledávky ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Rovněž v předmětném řízení se jedná o takto vymezený typový obsah návrhu, jenž odůvodňuje postup podle § 14b advokátního tarifu. 10. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.