21 C 113/2024-18 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 9. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 4. 5. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2021 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč formou kontokorentu, který se žalovaný včetně sjednaného úroku zavázal splácet sjednaným způsobem. Žalobkyně před sjednáním úvěru provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. V důsledku porušení podmínek pro poskytnutí kontokorentu žalovaným žalobkyně přistoupila nejprve k zablokování kontokorentu a následně ke zesplatnění úvěru ke dni 7. 7. 2022. O tom žalobkyně žalovaného informovala dopisem – předžalobní výzvou ze dne 7. 7. 2022. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 48 226,10 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 1 677,07 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do 6. 7. 2022. Po zesplatnění kontokorentu žalovaný uhradil dne 17. 8. 2022 částku 20,20 Kč, dne 15. 9. 2022 částku 29,73 Kč, dne 6. 6. 2023 částku 100 Kč, dne 13. 6. 2023 částku 472 Kč a dne 20. 6. 2023 částku 214,09 Kč. Všechny uhrazené částky žalobkyně započetla na úhradu jistiny. Dluh žalovaného činí jistina ve výši 47 390,08 Kč a příslušenství, jehož součástí je kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 677,07 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok vždy z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do zaplacení, a to za období od 7. 7. 2022 do 3. 8. 2022 ve výši 18,9 % a od 4. 8. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. Ve věci je přítomen mezinárodní prvek daný státní příslušností žalovaného, který je státním příslušníkem Uzbekistánu. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 133/2003 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských věcech a trestních věcech ze dne 13. 8. 2003 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Konkrétně soud aplikoval čl. 20 odst. 1 mezinárodní smlouvy, podle něhož jsou žaloby proti osobám zdržujícím se na území jedné smluvní strany bez ohledu na jejich státní příslušnost podávány u soudů této smluvní strany. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud, neboť žalovaný má bydliště v České republice.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela dne 4. 5. 2021 se žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2021 byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 %. Žalobkyně využívá na posouzení schopnosti splácet úvěr databáze sdružení SOLUS a Bankovního i Nebankovního registru klientských informací, takto vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného (zjištěno z rámcové smlouvy č. , hodnota, , obchodních podmínek, předsmluvního formuláře, dodatku č. , hodnota, ). Vzhledem k prodlení žalovaného se splátkami došlo ke dni 7. 7. 2022 ke zesplatnění úvěru a žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (zjištěno z dopisu ze dne 7. 7. 2022, přehledu plateb, podacího archu). Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině částku 48 226,10 Kč a na nesplaceném smluvním úroku částku 1 677,07 Kč. Následně žalovaný uhradil část jistiny, tedy ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného částku 47 390,08 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 677,07 Kč (zjištěno z přehledu plateb).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), protože mezinárodní smlouva rozhodné právo pro daný vztah neupravuje. Podle čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci podřídili pojistnou smlouvu právnímu řádu České republiky, jak plyne z ustanovení čl. 1 závěrečných ustanovení obchodních podmínek.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena. Tím, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 50 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku včetně smluvního úroku vrátit sjednaným způsobem, což však neučinil. Dluh žalovaného činí 47 390,08 Kč na jistině, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 677,07 Kč a příslušenství. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.10. O příslušenství, které se skládá ze smluvního úroku a ze zákonného úroku z prodlení vždy z dlužné částky, bylo rozhodnuto podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 896 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek, když náhradu dalších nákladů nepožadovala.12. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když neshledal důvody k jejich prodloužení.