21 C 78/2024-23 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu dne 30. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 48 782 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako nájemce uzavřela s žalovanou jako podnájemkyní dne 15. 3. 204 podnájemní smlouvu č. , hodnota, . Na základě podnájemní smlouvy žalobkyně přenechala žalované k dočasnému užívání (a to do 28. 2. 2025) byt č. 1292/502 na adrese , adresa, , a žalovaná se za to zavázala platit měsíčně sjednané podnájemné ve výši 19 500 Kč, zálohové platby za služby ve výši 4 728 Kč a poplatky za služby spojené s užíváním bytu ve výši 369 Kč. Žalovaná nehradila podnájemné, zálohy a poplatky řádně a včas a vznikl jí tak dluh ve výši žalované částky. Žalovaná tuto částku neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 18. 4. 20242. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagovala na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalované bylo doručováno na adresu uvedenou jednak v její emailové zprávě k dotazu soudu, přičemž adresa se shodovala rovněž s adresou uvedenou Ministerstvem vnitra ČR.3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaná je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 5 má pravomoc věc projednat český soud, neboť žalovaná má bydliště v České republice.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou a se , Anonymizováno, podnájemní smlouvu na dobu určitou od 15. 3. 2024 do 28. 2. 2025. Oba podnájemci měli dle smlouvy složit jistotu ve výši 49 200 Kč a zavázali se za podnájem bytu č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, o dispozici 2+kk o rozloze 49 m² platit měsíčně podnájemné ve výši 19 500 Kč, zálohy na služby ve výši 4 728 Kč a pojištění ve výši 369 Kč (zjištěno z podnájemní smlouvy č. , hodnota, a z předávacího protokolu). Podnájemníci složili pouze část zálohy a měsíční platby nehradili řádně a včas, proto jim za měsíc březen 2024 vznikl dluh ve výši 48 782 Kč (zjištěno z obratové historie a z rozepsaného přehledu dlužných položek). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 18. 4. 2024 (zjištěno z citované výzvy včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2024).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 1 se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Účastníci podřídili podnájemní smlouvu právu českému, konkrétně zejména zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (dále jako „o. z.“), jak plyne z čl. 11.1 závěrečných ustanovení podnájemní smlouvy.7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely podnájemní smlouvu podle § 2274 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím, že žalovaná měla v podnájmu od žalobkyně byt, byla povinna hradit sjednanou úplatu, což nečinila. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.8. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 130 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 952 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 782 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a písemný návrh ve věci) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.10. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení.